Náhodné Setkání

Chapter.1 - Wiring

,,No?,tak v čem je problém?" vztéká se můj přítel Sebastián.
,,V tom, že ani jednou jsme si nezašli někam společně, ani jednou jsem neslyšela od tebe ahoj. Pořád jen chodíš do toho baru a já jako bych byla nic. Chtěla jsem jet do Londýna, ale to taky nemůžu, protože nemáme na to peníze" rozhněvám se na něj a rozhodnu se od něho odstěhovat.

,,Ale..." namítne a já řeknu "to mi stačilo,už jsem se rozhodla."
ukoňčila jsem naší hádku a odešla jsem a zamknula se v pokoji.

Jinak by sem určitě přišel a začal mi vyhrožovat.

Jmenuju se Phlox.
Bydlela jsem se svým přítelem Sebastiánem. Měla jsem naději že budeme žít šťastně, všude společně cestovat, ale on si našel svojí zábavu.
Začal chodit do baru a prohrávát všechny peníze co jsem stačila vydělat.

Rozhodla jsem se, že takhle to dál pokračovat nemůže a proto už mi nezbývalo nic jinýho, než se od něj odstěhovat a najít si někoho lepšího.

Měla jsem ještě kamarádku a právě té jsem se rozhodla zavolat abych jsem se odsud mohla co nejrychleji vypadnout.

,,Ahoj Alice" řekla jsem jakmile zvedla hovor.
,,Ahoj Phlox, stalo se něco?"
Rozešla jsem se se Sebastiánem a potřebovala bych se zítra přestěhovat k tobě, později si naspořím na vlastní byt, aby si nemusela mě dlouho trpět "objasnila jsem ji.

,,Tak mi ještě zítra zavolej,jo?" zeptala se a bylo poznat že jsem ji nejpíš vzbudila ze spánku.
,,Dobře,určitě zavolám'' souhlasila jsem a vypla jsem telefon a dala do nabíječky.

Pak jsem si začala balit. Připravila jsem si oblečení na zítra,vyčistila si zuby a šla spát.

Probudila jsem se s dobrým pocitem.
Oblékla jsem si tričko s nápisem"You master it" což se mi dneska hodilo. A pak jsem si oblékla džíny a tenisky.

Dala jsem si na obličej trochu make-up a byla jsem hotová.

Vyšla jsem z pokoje a k mému překvapení Sebastian nebyl doma.

Vyšla jsem z domu a zavolala jsem Alici.

Já: ,,Ahoj, přijedeš si pro mě prosím?"
Alice: ,,Ahoj, jo, už jsem na cestě, za pět minut tam jsem "řekla a položila hovor.

Nestihla jsem hovor položit, jak jsem spatřila Alicino auto.
"Ta je rychlá"myslela jsem si pro sebe.

S Alicí jsem se znala skoro od školky. Byla mi jako nejlepší kamarádka.

,,Ahoj" pozdravila mě, jakmile vyšla z auta.
Pozdrav jsem jí oplatila.

Pomohla mi s věcmi a pak jsem si sedla na místo spolujezdce.

,,Tak brzo, jo?" divila se.
,,Potřebovala jsem vypadnout co nejrychleji" odpověděla jsem jí a dál jsem se koukala před sebe.

,,Aha..." kývla jako že rozumí.

Jeli jsme skoro zticha. Do domu neprohodila ani jedna z nás aspoň slovo, nepočítaje radia které hrálo v autě.

Nakonec jsme přijeli. Přijeli jsme do hezkého domu s málou zahrádkou a spoustou květin.

,,Máš to tady moc hezké" pochválila jsem jí to.
,,Díky" úsmála se.

Když jsme přišli do kuchyně, tak teprve jsem si uvědomila že mám hlad.

Jako kdyby mi Alice četla myšlenky. ,,Dáš si něco?"zeptala se mě.

,,Jo jasně" odpověděla jsem protože jsem už od rána nejedla.