Sex nebo sláva?

Porod!?

Padají na mě horké kapky vody, přemýšlím jaké by to bylo, kdyby tady se mnou rodiče ještě byli. Zemřeli před dvěmi lety při autonehodě. Maminka se jmenovala Monica, byla to modelka. Krásná, chytrá, pro ostatní by se rozdala a důvtip ji taky nechyběl. Tatínek se jmenoval James, byl to velmi žádaný filmový producent, domů mu chodila spousta dopisů, polonahých fotek od fanynek a různých žen, kterým spíš šlo o slávu a ukázání se s tatínkem v novinách a získat si tím pozornost. Maminka vždycky žárlila, ale i přesto se nikdy nepohádali, věděla, že měl oči jen pro ni. Rád chodil na procházky, akce, kde svou nádhernou ženu ukazoval celému světu. Byl to úžasný chlap. Poznali se při jedné charitativní akci v Londýně, když maminku obtěžoval nějaký muž před vchodem, James mu jednu vrazil a když zjistil jak nádhernou ženu vlastně zachránil, neváhal a pozval, zatím pro něj neznámou ženu, na večeři. Říkali, že to byla láska na první pohled, ikdyž maminka byla taková  nedobytná a na muže si dávala velký pozor. Nikdy prý neviděla atraktivnějšího a vtipnějšího chlapa. Hned se do něj zamilovala. Po té autonehodě uběhly dva roky. Mně už je 19 a bydlím u svého bratra, který zdědil většinu majetku po rodičích. Jsem blondýnka, mám dlouhé blond vlasy a modré oči, sportovní, ale drobnou postavu. Mark byl vždycky sukničkář, teda dokuď si nenašel Harley, nadhernou štíhlou brunetku se zelenýma očima. Randil s ní ještě před tou nehodou, byla tady pro něj, dokonce ho doprovodila na pohřeb. Mark je jí ještě doteď vděčný a nedopustil by, aby se jí něco stalo, vyrostl.. něco se změnilo. Byl to lamač dívčích srdcí, teď by akorát zlomil ruce každému, kdo by se na ní jen zle podíval. A já? Kluk by do mě nezapíchl ani kružítko. Nikdy jsem s žádným nespala, nelíbala se.. někdy si říkám, že se půjdu opít do klubu, a tam se nějak to 'poprvé' stane.. kdybych náhodou byla hrozná, mohla bych to svést na alkohol, že jsem nevěděla, co jsem dělala. No, vlastně by to byla i pravda. Ale co to plácám! Nikdy jsem na žádné akci nebyla a alkohol taky nepila. Jsem už dospělá a stejně jsem s žádným mužem nebyla na večeři, procházce nebo třeba v kině. Možná taky proto, že mám slavnější rodiče a ne každý touží po tom, se vyskytnout hned v bulvárních novinách, jen proto, že mě pozval na večeři.

Zrovna vylézám ze sprchy, omotávám se do hebkého ručníku, když v tom do koupelny vtrhne Mark bez trika, můj o tři roky starší bratr, vyšilující víc než obvykle. "Tak co se stalo, že tady vřískáš jako opice?" musela jsem se smát, když přestal vřískat, z hluboka se nadechl, hodil po mě rychlý nenávistný pohled za tu poznámku s opicí a začal se zrychleným dechem"Fajn, promiň, že jsem sem jen tak vthrnul, ale volali mi z nemocnice. Harley v práci praskla voda a odvezli ji do nemocnice. Jsem teď celkem mimo a nevím jestli zvládnu v tom stresu řídit. Hodíš mě tam?" už počítajíc s mou souhlasnou odpovědí odběhl z koupelny pro klíče od auta."Jasně brácha, že tě tam hodím." špitla jsem si pro sebe, zatímco jsem trochu vykolejená běžela do svého pokoje, hodila jsem na sebe modré šortky, lehké tričko s dlouhým rukávem a černé boty. Rychle jsem popadla telefon a bežela k hlavnímu vchodu, zatímco jsem si dávala vlasy do culíku. "Doprdele, Izi, nemůžu najít svojí košili!" zase vřískal Mark ze své ložnice. "Bože ty seš vážně jako opice. Není to žádná přehlídka, sama nejsem ani namalovaná, hoď na sebe nějaký triko a mizíme, než tvoje drahá porodí bez toho, aby jsi tam byl!"