With all the love | LS

2.

Lehl jsem si do postele a pevně jsem obejmul svého plyšáka. Přestal jsi mě mít rád? Byli jsme přáteli dlouho. Omrzel jsem se ti? Mrzí mě jestli jsem něco provedl, ale nechápu co...

---

Louis-.-: Kam odešel ten Harry, kterého jsem měl tak moc rád?

Hazz: Dospěl.

Louis-.-: Lžeš. Stále jsi to ty. Jen si to nechceš přiznat. Hazz já tě potřebuju. Už je tu znovu. Prosím, zachraň mě!

Hazz: Loui?

Hazz: Louisi, co se děje?

Hazz: Jsi tam? Jsi v pohodě?

Hazz: Jak chceš.

Zablokovali jste uživatele Kitten155

Loui: Hazz? Musím ti něco říct. Miluju tě.

Zprávu se nepodařilo odeslat.

Loui: Proč ti nemůžu napsat?

Zprávu se nepodařilo odeslat.

Loui: Už se mnou nechceš nic mít, viď?

Zprávu se nepodařilo odeslat.

Loui: Promiň, že jsem ti pět let ničil život mým přátelstvím.

Zprávu se nepodařilo odeslat.

Loui: Loui Harryho miluje

Zprávu se nepodařilo odeslat.

Loui: Sbohem Hazz.

Zprávu se nepodařilo odeslat.

Lehl jsem si na postel a rozplakal jsem se. Potřeboval jsem tě. Byl jsi jediný, kdo mě měl rád... Nebo míval rád... Zapl jsem si notebook a projížděl jsem internet snažít se nemyslet na tebe a na Něj... Najel jsem na jednu sociální síť a začal jsem projíždět kluky... Našel jsem tebe a znovu jsem tiše vzlykl. Napsal jsem ti. Ano vím, že jsem byl otravný, ale tys mi moc chyběl. Chyběl mi můj kamarád.

BooBear: Než si mě zablokuješ i tady. Chci ti jen něco říct. Chci ti říct pravdu. Bude to těžké, ale řeknu ti to. Než budeš číst dál, zamysli se a vzpomeň si na těch pět let, které jsme trávili spolu. Bylo to hezké, nebo ne? Pro mě jsou vzpomínky s tebou jediné hezké vzpomínky v mém životě a proto mě tak moc bolí, že už o mě ve svém životě nestojíš... Tak já začnu... Když jsme se spolu začali bavit, byl jsem obyčejný kluk, žijící u jeho zlého staršího bráchy, který studoval medicínu... Ovšem pár měsíců, po tom, co jsme se poznali a začali bavit. Mi bratr začal píchat nějaké injekce. Prý to byly vitamíny. Věřil jsem mu, ale dnes vím, že lhal. Pamatuješ, jak jsem byl nemocný a ty jsi za mnou nemohl? Pamatuješ, jak moc jsi se ke mně snažil dostat a obejmout mě? Psal jsi mi psaníčka a házel jsi mi je do pokoje oknem... Začala mi růst ouška na vrchu hlavy. Malá kaštanově hnědá ouška... Za ty tři týdny, mi dorostla a ten další týden jsem se s nimi učil. V té době jsem bráchu vyslíchal a on mi řekl, že to co mi píchal ze mě udělalo kočičku... Když jsem se naučil s oušky zacháet, bratr mě konečně pustil z laboratoře a já si sesbítal těch dvacet jedna dopisů od tebe. Každý den jsi mi psal... To si mě měl ještě rád...
No a od té doby má Loui ouška a každý den je před Harrym schovával... Sakra. Promiň... Už budu zas psát normálně. No ale bratr mi tu věc píchat nepřestal. Já se bránil, ale sakra bylo mi dvanáct a jemu dva a dvacet. Nemohl jsem se ubránit. O rok později jsem onemocnil znovu. "Onemocnil."... Tentokrát se objevil ocásek a já byl zoufalý. Nechtěl jsem jíst ani pít. Nespal jsem. Ze začátku to hrozně bolelo, pak už jsem si zvykl. Jen jsem celé dny plakal a ze strachu, co o mě řekneš... Tys mi každý den psal zprávy na mobil, který jsme oba ve třinácti dostali... Psal jsi mi, co se děje ve škole a že ti chybím... A jak jsem brečel a cítil jsem se zoufale. Poprvé jsem začal mluvit jinak. Potom se to objevovalo s každým pláčem. Ať to byl pláč štěstím, smutkem, strachem nebo zoufalostí, začal jsem mluvit ve třetí osobě... A to byla poslední změna která se na mě projevila. Nevadilo ti to a tvrdil jsi, že moje mluvení je roztomilé. O ocásku a ouškách jsem ti nikdy neřekl. No a teď tu sedím u počítače, pláču a pokaždé se musím uklidnit, abych tě nenaštval tím 'divným psaním'... A jen tiše doufám, že mě tu nenachytá můj bratr, zabil by mě. Stále mi opakuje, že nejsem nic a já mu věřím. Teď když jsi mě opustil i ty, jsem si tím jistý... Můj běžný den vypadal ještě do nedávna tak, že jsem s tebou byl ve škole a pak mě bratr zatáhl do laboratoře a něco mi píchal, sledujíc, jak zareaguju. několikrát mě málem zabil, ale já chtěl přežít, abych tě neudělal smutným. Teď když vím, že by tě nemrzelo, kdyby se mi něco stalo, protože mě nenávidíš, nemá cenu se mu bránit...
Takže ti to shrnu, Harry. Za tu dobu, co jsme přátelé se ze mě stal kočičí hybrid se zvýšeným prahem bolesti a sílou emocí. Toužím, po stálém bezpečném místě a jedné osobě, která mě bude milovat.. A možná i proto jsem se zamiloval, Harry... Do tebe. Mým největším snem, je být u tebe. Choulit se do klubíčka v bezpečí tvé náruče, objímat tě jako plyšáka a vědět, že ty mě máš oprvdu rád a nenecháš ho aby mi něco znovu udělal...
Miluju tě Hazz. A kdyby se mi něco stalo, vzpomínej na mě jen v dobrém. Jestli umřu. Počkám v nebi na tebe a budeme spolu alespoň tam...
Sakra! Jde bratr. Sbohem Hazz.

✅ zpráva byla úspěšně odeslána.

Rychle jsem zavřel seznamku a předstíral jsem, že jen projíždí youtube.

"Louisi. Jdeme dolů." řekl a já s tichým vzlykem vstal. Věděl jsem, že odporovat by byo zbytečné... Následoval jsem ho do sklepa do laboratoře. Bůh se nademnou asi slitoval, protože bratr mě jen prohlídl, prohlásil, že je unavený a pustil mě. Zaběhl jsem do pokoje a otevřel jsem tu seznamku. Viděl jsem, že zrovna píšeš. Nervózně jsem sedl u notebooku a čekal jsem na tvou odpověď...

---

Líbí X Nelíbí? Pište názory :))