Prolog

151 16 8
                                        

Dove

,,Ne, já vám ty úkoly psát nebudu" řekla jsem, sbalila si věci a se slzami v očích běžela ze školy. Najednou mě někdo chytil za ruku a prudce si mě k sobě otočil. Koukla jsem se do jeho oříškových očí a byla jsem jako omámená, ale rychle jsem se vzpamatovala.

,,Co ještě chceš?" zavrčela jsem a vytrhla mu svou ruku z jeho sevření.

,,Dove, není to tak, jak myslíš. Já... " nedořekl to,protože jsem mu skočila do řeči.

,,Ty co?! Myslíš, že ti na to skočím?! Skončila jsem s tebou! Myslela jsem, že jsi se změnil." dořekla jsem to a běžela jsem ze školy. Ještě jsem slyšela, že za mnou běží, ale to už jsem seděla v autobuse a mířila domů. Hned, jak zastavil autobus na naší zastávce, tak jsem se vydala domů.Odemkla jsem dveře a zjistila jsem, že zase není nikdo doma.Vyběhla jsem do svého pokoje a okamžitě lehla do postele. Tašku jsem předtím hodila do kouta, zachumlala jsem se do peřiny a usnula.

Ahojky!
Takže jsem se rozhodla začít psát příběh, protože už ho mám dlouho v hlavě a doufám že se vám bude líbit. A chtěla bych znát váš názor.:))Děkuji:3 Btw. Omlouvám se za chyby :D
♥Shawty♥

Live my life...Příběhy, které tě pohltí. Začni objevovat