myšlenka, že by čaroděj a mořská panna by byli spolu je nemyslitelná a je to naprosté tabu považované za nehodu, ale co když se taková nehoda uskuteční a vzejde z ní díťe? a ona to nakonec ani nehoda nebyla, protože láska se dá najít všude i v tom n...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"budeš mi psát"
"ale vždyť to jsou jenom dva týdny"
"nerido, budeš mi psát"
"dobře mami" protočím hravě očima a lily se spokojeně usměje a znovu mě obejme. "budeš mi chybět" zopakuje už asi po sté a já si povzdychnu "ty mně taky, ale je to jenom čtrnáct dnů" vysvětlím jí znova a ona vypískne "no právě".
"támhle máš asi mamku, mává na tebe" všimnu si rudovlasé ženy, ke které se teď připojil i blonďatý muž a blonďatá o trochu starší dívka než my, lilyina sestra petůnie.
"jo, to jsou oni" ohlídne se lily, ale nepohne se z místa. vycítím z ní, že se domů na vánoce moc netěší, a proto se jí na to zeptám"ty se snad netěšíš domů?" strčím do ní jemně a ona si smutně povzdychne. "ne, to ne jenom...netěším se na petůnii, to je ta moje sestra, která mě nenávidí kvůli mým...schopnostem".
"nic si z toho nedělej, jenom žárlí a navíc, když tě bude otravovat tak jí prostě zaklej! pomatuješ, jak jsi zaklela pottera a blacka tím netopýřím zaklínadlem? tak to na ní použij" snažila jsem se jí rozveselit a lily se k mému potěšení pousmála"to nejde, je to proti zákonu, není mi sedmn-""bla, bla, bla já tě neslyším" přerušila jsem jí a ona se rozesmála."tak a teď už jdi, petůnie vypadá moc šťastně na to, že zachvíli na ní bude seslané netopýří zaklínadlo" postrčím jí aby šla a lily mě naposledy obejme, pokusí se mi vysvětlit že jí zaklít nemůže a odejde.
otočím se k ní zády a začnu se rozhlížet po nástupišti po taťkovi. mé oči ale zaujme něco jiného. všimnu si, že black který stojí u vysoké, černovlasé ženy a ještě vyššího také černovlasého muže a nevypadá vůbec šťastně.
vypadá to, že na něj něco jeho matka křičí, ale přes hluk na nástupišti jí neslyším. black ji ale ignoruje což ji naštve a pošeptá něco tomu muži, který vzápětí na to chytne drsně blacka za paži a kopne ho silně do břicha a v ten moment, kdy se blackovi podvolí nohy se všichni tři přemístí.
trochu vyjeknu, ale hned si překryju pusu rukama. chvíli na to místo zírám a potom se rozhlédnu jestli to také někdo viděl a spatřím, že potter civí na to stejné místo.
asi ucítí můj pohled na něm a otočí se na mě a zachytí můj pohled. několik vteřin na sebe zíráme, ale pak mi někdo poklepe na rameno a já když se otočím najednou zapomenu na vše, co jsem viděla a začnu myslet na něco jiného. na taťku.
"tati!" vykřiknu a skočím mu okolo krku. "tolik radosti" uchechtne se taťka a vezme mi kufr.
"nepřišel jsem pozdě?" ujistil se a já pokrčila rameny. "ani ne".
"to víš, už to byl nějaký pátek, co jsem tu byl, a tak jsem málem naběhl na přepážku 8 a 3/4. merline, nemůžu uvěřit že jsem ti to právě prozradil!" prokecl se taťka a já se rozesměju" jak jsi mohl být v havraspáru?" zeptám se ho a on se hrdě napne"chce to genialitu" a na to se oba dva rozesmějeme a já si uvědomím, jak moc mi chyběl.
