Vyhraj!

Epilog

Šli jsme pár hodin, než byla úplná tma. Doufali jsme, že nám Tvůrci dají aspoň do rána klid. Pro bundy jsme se nakonec vrátili. Dny byly už teplejší, ale v noci teplota klesala pod bod mrazu. Našli jsme si vyhřátou jeskyni, ve které jsme přenocovali. Ráno jsme si dali snídani a vyrazili k Rohu.
,,Carlosi?" zeptala jsem se.
,,Hm?" zamručel.
,,Něco mi slib..."  Carlos se otočil a podíval se mi do očí.
,, Co?" zeptal se vystrašeně.
,,Kdyby se mi něco stalo, tak...slib, že ten kdo vyhraje budeš právě ty." Carlos mlčel. ,,Slib mi to." zašeptala jsem.
,,Ne. To ty se vrátíš domů" usmál se a pohladil mi tvář. Dala jsem jeho ruku pryč a stiskla ji.
,,A co když se už nechci vrátit?" špitla jsem.
,,Mysli na Elliota a-"
,,Nedokážu žít bez tebe!" vykřikla jsem to, co mě pár dnů tíží. Někteří ptáci se zvedli k obloze.
,,Jenže já bych si neodpustil, že by Elliot o tebe přišel. Slíbil jsem mu i Scottovi, že ty vyhraješ a-"
,,Slib mi to!" zakřičela jsem a oči se mi zaplnily slzami. ,,Prosím." šeptla jsem. Carlos mě objal.
,,Slibuju." zašeptal roztřeseným a podezřelým hlasem, ale to mi stačilo.
Dál jsme šli mlčky. Kolem poledne jsme si dali oběd a znovu vyrazili. Když jsme v dohledu měli Roh Hojnosti, schovali jsme se za stromy. Po Luně a Fredovi nebyly žádně stopy. Odložili jsme si batohy a bundy. Vzali jsme si všechny zbraně. Napila jsem se a dívala se na Roh Hojnosti. Nikde nikdo nebyl.
,,Možná jsou uvnitř." šeptla jsem.
,,Nebo na Rohu. Vidíš ten batoh?" zeptal se Carlos a ukázal na střechu Rohu. Přikývla jsem.
,,Budeme se ukrývat za stromy a až si nás všimnou, strhne se boj. Fred používá meč a sekeru..."
,,Luna luk." řekla jsem a dívala se na Roh hojnosti. Viděla jsem světlé vlasy Luny, jak se zavlnily.
,,Jdeme na to?" zeptal se Carlos.
,,Jo." špitla jsem. Srdce mi začalo bít o sto šest a špatně se mi dýchalo. Strachem se mi stahovalo hrdlo. Už jsem neměla strach o sebe. Ale o Carlose. Je mi jedno, že zemřu, ale Carlos musí vyhrát.
Carlos se ke mně naklonil. Políbili jsme se a opřeli se čely o sebe.
,,Buď opatrná." zašeptal.
,,Ty taky." špitla jsem a objala ho. ,,Miluji tě."
,,Já tebe taky." odpověděl mi. Vzali jsme si zbraně a každý se rozběhl k jinému stromu. Přeběhla jsem ke keřům a přikrčila se. Zdálo se, že si nás ještě nevšimli. Vyběhla jsem z lesíka a běžela k rohu. Luna se zvedla a vypustila šíp. Udělala jsem kotrmelec a tím se mu vyhla. Carlos byl už téměř u Rohu. Nehlídala jsem si záda a Fred mě strhl k zemi.
,,Tak se zase shledáváme." uchechtl se. Kopla jsem ho do slabin a rychle se postavila. Fred zaskučel a oči se mu zalily slzami.
,,Mrcho!" zakřičel a rozběhl se ke mně. Na poslední chvíli jsem sebou trhla na stranu a on proletěl vzduchem a spadl na zem. Vytáhla jsem nůž a chtěla ho po něm hodit, jenže se mi do ramene zabodl šíp. Ruku jsem spustila a škubnutím šíp vytáhla. Nezaryl se moc hluboko, ale bolelo to jako čert. Chtěla jsem po Fredovi hodit ten nůž, ale to už on běžel s napřaženým mečem ke mně. Naše meče se srazily a bojovaly spolu. Fred měl ale větší sílu a meč mi spadl na zem, metr ode mě.
Fred mě sekl do nohy. Vykřikla jsem a padla na jedno koleno. Meč jsem odrazila sekerou a jednu menší po něm hodila. Bohužel jsem přes všechnu tu bolest neměla přesnou mušku a usekla mu levou dlaň, ve které držel obří kudlu.
Fred bolestí a strachem vykřikl. Podkopla jsem mu nohy, rychle jsem vstala a zaskučela bolestí.
Ozval se výstřel. Zděsila jsem se, že patřil Carlosovi. Otočila jsem se a viděla, jak Luna padá ze střechy a na střeše stojí Carlos celý od krve. Usmála jsem se a otočila se na mého protivníka, který se už vzpamatoval a znovu stál. Úsměv zmizel a nahradil ho vyděšený pohled. Vše jsem to viděla zpomaleně. Fred mi zabodl meč hluboko do břicha. Zalapala jsem po dechu. Pomalu jsem spadla do sněhu a ruka mi poskočila. Nohy jsem měla pokrčené. Položila jsem si ruku na břicho a očekávala, kdy příjde smrtelná rána. Najednou jsem slyšela výkřiky. Nadzvedla jsem hlavu v momentě, kdy jsem viděla, jak Carlos zarazil Fredovi Jeho vlastní meč, který držel v ruce,  do srdce.
Ozval se výstřel a Fred mrtev spadl do sněhu.
,,Charlotte!" vykřikl Carlos. Upustil zbraně a klekl si ke mně. Podepřel mi hlavu. Přestala jsem vnímat bolest a usmála se. Sice mi z očí vytékaly slzy, ale byla jsem ráda. Carlos se vrátí domů.
,,Nic to není." zašeptala jsem. Carlosovi z očí kapaly slzy.
,,Ne, ne, ne...takhle ne..." šeptal Carlos.
,,Ano. Pojedeš domů" usmála jsem se.
,,Ne. Ty pojedeš domů." ujistil mě a políbil mě.
,,Ne. Můj osud se naplnil. Zemřu. Takhle je to správně..." řekla jsem a pomyslela na Felixe. Aspoň se s ním zase shledám.
,,Ne. Vrátíš se domů, slibuji." zašeptal a políbil mě na čelo.
,,Miluji tě." zašeptala jsem.
,,Já tebe taky." vzlykl a políbil mě. Z úst mi vytékal pramínek krve. Carlos mi pevně držel ránu na břiše.
,,Vrátíš se, slibuji." zašeptal a pohladil mě. ,,Moc tě miluji." Zavřela jsem oči a pomalu ztrácela vědomí. Takhle to mělo skončit. Carlos se vrátí domů a já zemřu. Bojovala jsem až do konce. Carlos mě pustil. Ozval se výstřel. BUM!

----------------------------------

Tak jsem se rozhodla, že ji vydám. Chci totiž vidět vaše reakce. Určitě mi napište vaše dojmy! Dneska bych ještě měla vydat  poděkování za skvělou podporu.

No....takže to dopadlo, jak to dopadlo.

Snad se líbí a nejste smutní nebo zmatení. Já bych totiž maličko byla, ale neřeknu proč. Příliš bych prozradila. Mé záměry a tak. To se ale všechno brzy dozvíte....

Pacicka