Září by se mělo opravdu zakázat....Už zase musím chodit po tomhle ústavu plným falešných lidí a jejich falešnými úsměvy. Sedět jak vězeň ve své lavici a poslouchat přednášky o něčem co sotva v životě použiju. Silně pochybuji, že někdy budu vést rozhovor o tom jak královna Alžběta I. spolupracovala s pirátem nebo že v chemii existují komplexní sloučeniny... Tenhle rok už jsem ve třeťáku...Velká holka co?
Vešla jsem do třídy kde už se skoro všichni objímali a vyprávěli si o svých úžasných prázdninách a obdivovali si navzájem svá opálená těla. Nenápadně jsem se proplížila do poslední lavice u okna, dala si do uší sluchátka a pustila si co nejvíc nahlas Asking Alexandria abych přehlušila všechno kolem mě. Zavřela jsem oči a představovala si, jak krásný by bylo být někde venku na samotě, pryč od tohohle všeho. Asi po 5 minutách mi někdo zaklepal na rameno. Vylítla jsem ze židle, až mi vypadlo jedno sluchátko a měla jsem co dělat abych nevyjekla. Takhle hodně jsem se dlouho nelekla. Podívala jsem se na tu osobu co mi teď málem způsobila infarkt.
"Promiň, že jsem tě tak vyděsil. Jsem Alex. Zrovna jsem sem přestoupil. Můžu si k tobě přisednout?" usmál se.
YOU ARE READING
Renegades
Teen FictionPodal mi ruku a táhl mě do té opuštěné budovy. Došli jsme do obří polorozpadlé haly. Nad námi byla místo střechy díra, kterou sem prosvítalo slunce. Stoupl si doprostřed sálu, rozpřáhl ruce a s úsměvem se na mě otočil. "Vítej v sídle odpadlíků. Úkry...
