Forever young

-chapter 12-

Zrovna jsem dodělávala oběd, když jsem uslyšela jak něco v dětském pokoji spadlo. Hned jsem odložila utěrku a spěchala tam. "Chrisi??" zavolala jsem a chtěla vejít dovnitř, ale jeho hlas mě zarazil.

"Nechoď sem! Ještě to není!"

"A jsi v pořádku?" zeptala jsem se opatrně.

"Jo," houkl a já si povzdychla. Potom jsem se vrátila do kuchyně a dovařila oběd. Nachystala jsem všechno na stůl.

"Chrisi jídlo!" zakřičela jsem a sedla si ke stolu. Můj pohled spadl na lednici, kde byla fotka z ultrazvuku. Začala jsem přemýšlet nad jmény. Navrhla jsem Chrisovi, aby se jmenovala po jeho mámě, ale zamítl to.

"Jsem tady," usmál se, když vešel do kuchyně a posadil se naproti mě. "Nad čím přemýšlíš lásko?" zeptal se.

"Co třeba April?" zeptala jsem se a podívala se na něho.

"Proč April?" zeptal se zmateně a natáhl se po mé ruce, kterou jsem měla položenou na stolu.

"Protože April znamená duben. A duben je měsíc naší svatby," vysvětlila jsem. "Líbí se mi to."

"Mě taky," přikývl. "Bude to April," usmál se a zvedl se od stolu. Přešel ke mě a vytáhl mě na nohy. Potom se posadil na mou židli a mě si posadil na klín.

"Takhle se nenajíme," zasmála jsem se.

"Ale najíme," řekl a nabral jídlo na talíř. "Nakrmím tě," navrhl. Dřív než jsem stačila něco namítnout to uskutečnil a krmil mě jak malé dítě. Samozřejmě nevynechal ty fráze: "Za maminku, za tatínka, otevři pusinku letadýlko letí.."

Hodně jsem se u toho nasmála,proto jsem byla celá od jídla. "To stačí!" zasmála jsem se a odstrčila vidličku. Zvedla jsem se a podívala se na své triko, které bylo pokapané. "Teď se najez ty," nařídila jsem. "Jdu se převléknout," řekla jsem a vydala se do ložnice. Dveře dětského pokoje byli zavřené a já se tam chtěla podívat, ale věděla jsem, že si to Chris nepřeje. Proto jsem šla rovnou do pokoje a převlékla si triko. To špinavé jsem hodila do pračky, ke kterému jsem přidala další prádlo a pračku pustila.

Když jsem se vrátila do kuchyně, Chris uklidil nádobí a teď se vydal zpět do pokojíčku. "Nechceš si pustit film?" navrhla jsem.

"Nemůžu," pokrčil rameny. "Musím tam něco dodělat,"

"Dobře," povzdychla jsem si a šla do obyváku sama. Zabalila jsem se do deky a pustila si tam první film, na který jsem narazila. Asi to nebyl moc dobrý film, protože jsem usnula a probudila se až na závěrečný titulky. S pokojíčku jsem stále slyšela vrtačku, takže Chris ještě neskončil. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že už bude šest. Zvedla jsem se z gauče a složila deku, kterou jsem potom hodila do křesla. 

Rozhodla jsem se, že si dám sprchu, takže jsem si vzala pyžamo a zavřela se v koupelně. Svlékla jsem se a vlezla si do vany. Pustila jsem vodu a namočila si vlasy. Namydlila jsem se a potom jsem vodu vypnula. Vylezla jsem ven a usušila se. Vyždímala jsem si vlasy a převlékla se do pyžama. Když jsem vykoukla z koupelny, Chris stál celý od barvy v ložnici. "Už si skončil?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi.

"Jo," přikývl. "Půjdu si dát sprchu," když kolem mě procházel, políbil mě na tvář. Když jsem procházela obyvákem, přepnula jsem na zprávy. Potom jsem šla do kuchyně připravit něco na večeři. Ale nebyla jsem si jistá, na co má Chris chuť. Proto jsem počkala, než vylezl ze sprchy a zeptala se ho.

"To je jedno, lásko," usmál se, když došel za mnou. Objal mě okolo pasu a políbil mě. "Možná by ses na vaření mohla vykašlat a mohli bychom něco objednat." Navrhl. Vlastně to nebyl až tak špatný nápad. Přikývla jsem a Chris objednal pizzu. Potom jsem si šli společně sednout do obyváku. "Zítra máš školu?" zeptal se a políbil mě do vlasů.

"Jo," zamumlala jsem. "Ale jen ráno," Chris přikývl a vzal si další kousek pizzy. "A ty?" 

"Zítra jdu ráno jen na skok do práce a potom budu pokračovat na pokojíčku," usmál se.

"Zvládáš to sám?" koukla jsem se na něho. "Protože jestli ne, můžeme zavolat Henrymu." Navrhla jsem. Ale Chris zakroutil hlavou.

"Chci to udělat sám," vysvětlil. "Je to moje dcera, Leno. Chci jí ten pokojík udělat sám." Chápala jsem ho. Po tom co, umřela jeho máma se do sebe uzavřel. Ale teď je to zase ten Chris, kterého miluju. A to, že může pracovat na tomto pokoji? To mu pomáhá na to nemyslet. ¨

"Jo máš pravdu," usmála jsem se a natáhla se pro polibek. "Budeš úžasný táta."