část 2.

2.5K 215 0
                                    

Ta škola snad nikdy neskončí.Snažil jsem se vnímat učitele,ale cítil jsem jeho pohled.Nesmím se znova otočit po tom co o mě prohlásil.

Bavilo mě Akiho znervózňovat.

Konečně skončila škola a já vypálil z lavice,jak nejrychleji jsem mohl,ale marně.

Kam pak se ženeš?" Chytl jsem ho za batoh

Mu-musím na kroužek?"

„Jó? A na jakej ? " Napřahoval ruku

„Raii nechej ho mě" Ohlédl jsem se a tam Senji

Co ten mi provede.

Čapl jsem Akiho za rukám a dotáhl ho do lesa kousek od školy.

Co teď se mnou bude? Mám toho tahání dost.

Pusť mě!"

Na tváři mi přistála silná facka,až jsem si sedl na zadek a sotva držel slzy .

Měl by sis uvědomit s kým mluvíš"

„P-p-promiň"

„A vstávej,tak silná nebyla." Vytáhl mě na nohy.

Došli jsme k velkému přírodnímu lomu ,sedli jsme si a já cítil Akiho strach .

„Neboj,zabít tě takhle by byla nuda"

„Takhle?"

Senji se jen začal hlasitě smál ,ale vím ,že to myslel zcela vážně.Výhled do lomu byl nádherný,ale to i výhled na Senjiho .Vlasy mu vlály v jemném větru.

„Proč si mě stále tak prohlížíš ?" Otázka mě zarazila a já zrudnul

Jen...nikdy jsem takové oči neviděl.Slibuji ,že už to neudělám." Skrčil se a bál se další rány.Bylo to vcelku roztomilý.

Čekal jsem facku,ale nic.Bylo to zvláštní.

„Řekni mi něco o sobě"

„C-co bys chtěl vědět?"

„Kolik ti je,co máš rád ,a tak.."

„M-mě je 16 ,přeskočil jsem dva ročníky..mám rád hudbu a rád maluju.Žiju jen s mámou a jsem jedináček.A ty?"

Bydlel jsem s fotrem ,ale teď jsem šel k bráchovi ,je mi 18 ,rád někoho šikanuju a poslouchám hudbu."

„Proč jsme tu ?"

„Byl bys raději kdybych tě přede všemi zmlátil či ti něco provedl?"

„N-ne."

„Tak vidíš ,ale moc si na to nezvykej,jen mi tě bylo trochu líto,tak jsem ti chtěl dát den klidu."

„Děkuji"

„Máš za co !" zvedl se a začal mi šeptat do ucha.

Zítra se máš teprve na co těšit ,zítra si tě vychutnám."
Nevím proč ,ale na těch slovech mě něco vzrušovalo,cítil jsem jeho horký dech na mém krku.Otočil jsem se a nedopatřením spojil naše rty.Chtěl jsem se sebrat a utéct ,ale chytl mě za rukáv. Teď je po mě.

Co se to stalo,přitáhl jsem ho za rukáv k sobě ,políbil ho .Přestal jsem a přiblížil se k jeho uchu .

„Nikomu to neřekneš nebo to bude horší!"

„Přísahám ,že ani neceknu."

„Teď jdu domů a ty bys také měl. Čau zítra skrčku."

Nesahej na NějKde žijí příběhy. Začni objevovat