MAVY: Challenge for our secrets

Hovor

Byl střed června. Léto tradičně nezklamalo a přišlo daleko dříve, než by kdo čekal. Ulice se měnily ve výhně a sklepní prostory panelových domů v jedinou spásu. Alespoň Pardubice se takové zdály.

Měl jsem spoustu věcí na práci. V prvé řadě balení, jelikož za necelé dva dny odlétám spolu se svými přáteli z Youtube komunity do USA. V hlavě mi běhalo plno věcí, hlavně co vše si ještě zabalit, aby mi to v následujících třech týdnech náhodou nechybělo. Proto jsem již dobrou hodinu nezkontroloval svůj telefon.

Po dvou hodinách ustavičného balení a úvahách, co ještě potřebuju a jestli vše proběhne v pořádku a občasné výpomoci mým rodičům, jsem si konečně našel chvíli klidu podívat se na svůj telefon.

SMS, to nebylo nic překvapujícího. Zřejmě nějaký z kluků s dotazem, jestli si má brát to a tamto. Těch mi přišlo, zvláště od Martina, ale občas i od House, asi osm. Pedro se neozýval, protože, jak se nám s úsměvem svěřil, jemu vše kontroluje manželka.

Po přečtení jména odesílatele SMS jsem chvíli překvapeně hleděl. Gogo, stálo tučným písmem tam, kde jsem čekal jména Martin nebo House. Zvláštní, Gogo mi nepsal nějakou chvíli. Naposledy při jedné Youtuberské akci, kde jsme byli jediní střízlivější a vzájemně jsme si vzkazovali, kdo a jak moc je opilý. Poslední naše SMS byla „Ty vole, Stejk teď prohlásil, že lásku k zelenině už zřejmě neutají, a začal se omlouvat řízkům na stole :D :D :D"

Jenže to bylo už před více jak půl rokem. Tak co může Gogo chtít.

Na toto by si sa mal pozriet, stálo v SMS a k ní odkaz na nějaký článek. O stránce Wattpad jsem již slyšel, nikdy jsem jí však nevěnoval pozornost. Byla to stránka se sbírkou víceméně amatérských literárních děl. Tedy, alespoň myslím.

Rozklikl jsem odkaz ve svém telefonu. Automaticky mi naskočil v prohlížeči a k němu i reklama na aplikaci Wattpadu. A pak mě něco zarazilo. Byl to obrázek, na něm jsem byl já a Martin, to se ještě zdálo v pořádku. Co ovšem v pořádku nebylo, bylo to, že jsme se zcela očividně líbali. Byla to jasná předělávka, přesto jsem nechápal, proč by měl někdo potřebu nás takhle photoshopovat. K čemu a proč? Byl jsem zmatený. Na obrázku mimo nás dvou byl také nějaký anglický nápis a pod nim Mavy. Co to má být?

Sjel jsem na stránce trochu níž. Pokračovala dlouhým textem, který se mi nejdříve nechtělo číst, pak mne ale připoutala jedna věta. Políbil Martina ctižádostivě na rty. Cože, počkat, co? Text se rozvíjel dál a ve mě se probudila přirozená zvědavost.

... na rty. Slíbal mu z nich ten jeho věčný úšklebek a veškeré protesty, které by proti tomu Martin mohl mít, se proměnily ve vzdechy. Kovyho ústa pokračovala na Martinův krk a mezitím se jeho ruka dostávala z Martinovy hrudi přes hru svalů na jeho břiše až k okraji jeho boxerek. Škádlivě přejel prsty po obrysu Martinova penisu a vyloudil tím z Martina téměř až pornografický sten...

CO. TO. SAKRA. JE. Polkl jsem. Otřásl jsem hlavou a zjistil, že jsem se začal nepříjemně potit. A také, že se mi krev nahrnula do míst, kde by po takovémto textu rozhodně být neměla.

Pane bože, co to má být. Okamžitě jsem odepsal Gogovi. Musel u toho telefonu doslova sedět, protože sotva o deset sekund později jsem měl hovor.

„Zaujímavé, že?" ozval se z telefonu Gogův hlas. Zněl pobaveně, ale tón jeho hlasu skrýval skutečnou otázku.

„Zajímavé? Co je na tom zajímavého! Nějací lidé píšou o mě a Martinovi takovéhle věci? To si vážně někdo myslí, že jsme spolu? A proč jsi mi to vůbec poslal." Vyjel jsem na něj okamžitě. Potřeboval jsem odpovědi a v prvé řadě jsem potřeboval vědět, co ho vedlo k tomu mi to ukázat.

„Upokoj sa, prosím ťa. Nikto si nemyslí, že ste spolu, len si vás radi spolu predstavujú. Aj keď niektorí možno ..." odmlčel se pobaveně a já ho v tu chvíli strašně nesnášel.
„Gogo." Nadechl jsem se, „Proč jsi mi to poslal."

„Poslal som to aj Martinovi, ak ťa to upokojí."

Došel mi dech. „Proč... proč bys něco takového dělal."

„Pretože som dostal skvelý nápad. Neveril by si, koľko fanfikcí existuje na mňa a Smusu. Preto sme sa s Šimonom rozhodli pre takúto súkromnú výzvu. Oba páry natočí video s reakciou na jednu z fanfikcí. Video, ktoré získa viac zhliadnutí vyhráva. Víťazný pár môže prinútiť porazený pár urobiť čo chce."

Tohle bylo bláznovství. Bylo mi zcela jasné, co za tím Gogo vidí. Úžasný nápad na video, skvělou lapačku sledovanosti a lajků a peněz. Pro videa byla většina Youtuberů schopna udělat všechno. Ale i všechno mělo své meze, ne? Zavřel jsem oči.

„Co na to řekl Martin?" zamumlal jsem, Gogo mně však dobře slyšel.

„Povedal, že vraj ti eště zavolá a potom dá vedieť." Oddychl jsem si. Takže ještě nic nebylo jisté. Martin to jistě zavrhne a tenhle nápad ztroskotá jako spousta Gogových šíleností.

„Jsi šílený." Pověděl jsem mu. Odpovědí mi byl smích.

„Možno. A možno som skôr génius."

Konec hovoru. Zmoženě jsem položil telefon na stůl a usedl na svou postel. Hlava mi sama od sebe padla do dlaní. Co to zase bylo? Upřímně jsem doufal, že k tomu videu nedojde. Martin byl sice, dle svých vlastních slov, retardovaný a měl tendence přistupovat na Gogovy hrůzné nápady, ovšem taky byl racionální. Tohle byla... tohle byla přece blbost.

Zarazil jsem se. Proč mi to tak vadilo? I kdyby na to Martin kývnul, bylo by to přece jen další ztřeštěné video na našich kanálech. Jediné, čeho se dalo obávat, byl ten trest.

Když se pokojem rozezněly tóny mého vyzvánění, trhl jsem sebou. Věděl jsem, kdo mi volá. Z displeje telefonu na mne křičelo jméno Martin.

***

Neváhejte mi napsat do komentářů své názory na tuto povídku. Má cenu v ní pokračovat? Měl by o to někdo zájem? :)

Děkuji za každý ohlas.

LT.