Alfa |OPRAVA|

I. Nemilosrdný

„Miluju tě" slyšela jsem, když jsem s brekem vycházela z pokoje. „Nemá cenu se hádat, bylo by to akorát horší." Opakovala jsem si pro sebe stále. „Kam si myslíš, že jdeš?!" křičel na mě Marek a pomalu se přibližoval. Neodpovídala jsem a snažila se co nejrychleji dojít ke dveřím našeho bytu. „Okamžitě se zastav!" zařval na mě a chytl mě za ruku. Prudce mě za ni zatáhl a přitiskl ke stěně. „R-r.." snažila jsem se to skoncovat. „Copak zlato? Chceš snad něco říct? Hm?" tlačil mi předloktím na krk. „Nemůžu dýchat" sípala jsem „Ještě něco mi chceš říct?" přitlačil. Zavrtěla jsem hlavou. „Tak vidíš." pustil mě ze svého sevření. Marek odešel zpět ke svému počítači, kde hrál Overwatch a já šla do koupelny. Při pohledu do zrcadla jsem se opět pustila do breku. Mé havraní vlasy lemovali pomlácený obličej. Modřiny, které se nedají skrýt, rozkouslý ret, stopy po tekoucí krvi z nosu. Nejhrůznější pohled byl na mé oči. Rudé od slz, lemovány modrými či fialovými podlitinami, zatímco se v nich zrcadlí všechny násilné projevy Markovi rádoby lásky, které má bledá pleť ještě zvýrazňuje. Probrečela jsem hodiny a hodiny, při přemýšlení co bude můj další krok. Jak se mám vytratit z bytu, aniž by mi ublížil. „Štěpáne? Můžu u tebe dnes přespat?" zavolala jsem svému nejlepšímu kamarádovi. „Zase tě..? Achjo, jistěže můžeš. Mám pro tebe dojet?" byl velmi ochotný. „Ne, dojdu raději sama, aby se něco nestalo i tobě, kdyby na to přišel."Souhlasil tedy a já se co nejtišeji vydala na cestu. Naštěstí jsme měli ložnici i pracovnu zvlášť, takže jsem si mohla vzít s sebou nějaké věci. Cupitala jsem přes celý byt, jen aby si nic neuvědomil. Taky jsem zapnula televizi, aby neměl podezření a pomalu jsem se vytratila. Po zabouchnutí dveří jsem utíkala, jak nejrychleji jsem mohla. Nasedla na tramvaj a jela ke Štěpovi.Zazvonila jsem a přišel mi otevřít jeho taťka. „Dobrý den"usmála jsem se na něj. Zřejmě na mě nebyl moc hezký pohled.Pustil mě dovnitř a došel za mnou Štěpán. Dnes mu to slušelo.Od mé poslední návštěvy se toho moc nezměnilo. Je to stále ten roztomilý kluk, malého vzrůstu s hnědými oči, do kterých je hřích se nezamilovat. Došel ke mně blíž, důkladně si mě prohlédl, dokonce mi i nadzvedl bradu, aby viděl stopy po dnešním škrcení, dá-li se to tak nazvat. „Co ti to zas udělal. Ještě jednou něco takového udělá a zavolám na něj policii!" zvýšil vytočeně hlas. Naběhli mi slzy do očí a přesunuli jsme se do jeho pokoje. Viděla jsem, jak si s tátou vyměnili pár pohledů.Štěpán si sedl na postel a řekl: „Pojď ke mně" a otevřel mi svou náruč. Padla jsem do ní a brečela jsem. Štěpa mě hladil po vlasech a utěšoval mě. „Měla bys to skončit dřív,než ti udělá něco vážnějšího než ti dělá teď." pevně jsem ho objímala. „Já nemůžu. Najde si další a co když jí bude dělat horší věci než mě, to nemůžu dopustit." mumlala jsem mezi brekem. „Nechci aby ti furt ubližoval." řekl Štěpána koukl se na hodinky. „Bože, za chvíli je pět. Musím ještě napsat na fb, že dnes stream nebude." vrtěla jsem hlavou „Copak?"otázal se „Musíš streamovat, asi si stejně půjdu promluvit s tvou mamkou, třeba mi poradí co dělat.." neochotně přikývl,objal mě a věnoval mi pusu do vlasů. „To bude dobrý, jo? Až skončím dojdu si pro tebe." souhlasila jsem a vyšla z jeho pokoje směrem do kuchyně, kde jeho maminka právě chystala večeři.„Mohu vám pomoct?" zeptala jsem se, když si mě prohlédla přesně věděla o co jde. „Ano můžeš, budu ráda." usmála se na mě. Přidala jsem se tedy k vaření. „Dnes je to opravdu extrémní, řekneš mi čím to začalo?" zeptala se. Nezbývalo mi nic než se hluboce nadechnout a svěřit se. „Odmítla jsem sex. Ale on si vzal co chtěl, za každou cenu, chápete jak to myslím. Bránila jsem se, tak mi dal pěstí a pak když jsem chtěla odejít, přimáčkl mě ke stěně a dusil mě." její výraz v obličeji se náhle změnil. Z očí jí již nevyzařoval klid a pohoda, její oči se rozzářily vzteky jako dva plameny. Definice jejího obočí se taktéž změnila. Jen její medové vlasy ohraničovali její obličej a vinuly se dále po bocích krku.„Nesmíš si to nechat líbit, máš přece taky svou hrdost.Takhle se se ženami nezachází. Je načase změnit přítele,nemyslíš?" řekla mi naprosto upřímně. „Rozejdu se s ním já a pak bude ubližovat další nevinné dívce." odporovala jsem„Můžeš tu zůstat i déle než jednu noc, nám ani Šťepánovi to určitě vadit nebude. A měla bys zajít k doktorovi, ty podlitiny jsou opravdu ošklivé." přikývla jsem „Děkuju, že tady mohu zůstávat." Nebylo to poprvé, co jsem u nich zůstávala.Prakticky jsem tam už byla doma. S Markem se vše stupňuje, jsem si vědoma toho, že pokud se rozhodnu s ním zůstat dopadne to pro mě tragicky, ale vystavím jiné dívky riziku?

Zdravím tě a zároveň ti děkuju za přečtení první části mé fanfiknce. :) Doufám, že se ti bude líbit a budeš ve čtení pokračovat. Přeji příjemnou zábavu, uvidíme se u další části. :)