Pohádky trochu jinak

Popelka/Tři oříšky pro Popelku

Bylo nebylo-ne, takhle určitě ne. Začneme rovnou takhle:

Žil byl jeden muž, kterému se narodila dcera. Tedy, jemu ne, spíše jeho manželce. Nikdo přesně neví, zda jeho manželka zemřela kvůli porodu a nebo proto, že se podívala na svou dceru a prostě to neustála.

Tak tedy, Pepkova (ano, jmenoval se Pepek) dcera dostala jméno Popelka. Už od doby, co dokázala lézt po čtyřech, byla její nejoblíbenější hračka popel. Když vyrostla, byla věčně umazaná od popela stejně jako když byla batole. Teď ale ráda čistila komín.

Po čase si Pepek našel novou ženu. Radši nechtějte vědět, jak vypadala, ale já vám to stejně řeknu. Byla neuvěřitelně tlustá, byla ještě tlustější než Halina Pavlowská. A to je celkem co říct, nemyslíte?

No, jestli ale byla nějaká vzdálená příbuzná Haliny, to se nedozvíme, protože v historii její rodiny se radši hrabat nebudeme. (Pak by jsme třeba mohli zjistit, že Halina byla její matka a vzala si Láďu Hrušku.) Každopádně, Popelčina macecha nebyla žádná krasavice a ani moc vařit neuměla. (Tady jsou vidět ty Láďovo geny.) Macecha však měla taky dceru, Dorotku.

Dorotka byla nesmírně krásná, představte si třeba odkvetlou pampelišku. Ano, přesně takhle byla krásná.

Měli bychom ale zrychlit čas.

Popelka i Dorotka rostly jako z vody a zanedlouho obě dospěly. Dorotce se plno lidí kvůli její kráse posmívalo a víte, co na ní křičeli? ,Ty Dorotko ze země Oz!'

Dorotka si s tím v ranném věku lámala hlavu, teď už jim ukázala prostředníček a bylo to oukej.

Jelikož žily dívky i s rodiči na statku, který byl poblíž hradu Malinovka, doneslo se k nim, že král Merope, královna Morfina a jejich syn Voldemort pořádají bál, na kterém si má princ najít nevěstu. Tedy děfku.

Upřímně? Princ žádný fešák nebyl. Chyběl mu totiž nos.

Přesto se ale Dorotka s macechou rozhodly, že hrad Malinovka a královský pár poctí svou návštěvou. Ihned chtěly po Pepkovi, aby zajel do města a koupil jim hromadu věcí na šaty a tak podobně.

Popelka byla raději zticha a dál vymetala komín. Abychom k sobě byli upřímní, byla trochu hloupá. Ani nevěděla, co je to bál a tak bez keců ušila sestře a maceše šaty.

Den před bálem si vyjela Popelka na vyjížďku na svém koni Brumbáškovi. Jeli zasněženou krajinou až dojeli k vysokému stromu.

Na ten strom Popelka vyšplhala; ještě předtím však Brumbáška uvázala, aby jí neutekl.

Sotva se Popelka usadila na stromě, uslyšela tři mužské hlasy. Pohlédla dolů - pod stromem seděli na koních tři muži. Byl to princ a jeho přátelé.

Jak se Popelka naklonila, z jedné větve spadl sníh přímo na prince.

Princ zaječel jako holka, seskočil z koně a začal jako střela lítat kolem dokola. S rukama nad hlavou řval: ,,Střelili mě!"

Princ Voldemort byl opravdu podivín, jeho dva kumpáni byli ale také podivíni. Ten první se jmenoval Alfonso a ten druhý Frantěch.

,,Co tady tak sedíte, hlupáci?! Prohledat okolí!" zaječel znovu princ a zhluboka dýchal. Ne, nerodil, jen se uklidňoval.

Alfonso s Frantěchem seskočili z koní a začali hledat všude možně. Popelka se tiše na stromě smála a pozorovala je.

Vtom Frantěch vypískl: ,,Hej kámo, našel jsem koně!"

Princ Voldemort k němu přispěchal a koně si prohlédl ze všech stran. ,,Máš pravdu, Frantěchu. Ale neříkej mi kámo! Jsem jeho výsost!"

Frantěch protočil očima a stejně jako princ a Alfonso nasedl na koně.

,,Jen klid, veličenstvo, byla to určitě jen nějaká děfka, na bále si najdete jinou."

Pak odjeli a Popelka sešplhala ze stromu. Také nasedla na svého koně a vyrazila domů.

Druhý den, v den bálu, uložila macecha Popelce domácí úkol. Popelka měla roztřídit čočku a hrách. Když obě se smíchem odjely, Popelka se bezmocně probírala smíchanými luštěninami.

Pak za ní přišel Pepek. Podal jí tři oříšky, že prý mu cestou spadly do trenek. Potom zase odešel.

Po asi pěti minutách jí na okno zaťukal holub Kevin i se svými vrstevníky. Popelka je pustila oknem dovnitř a oni se dali do přebírání.

V tu chvíli se před Popelkou zjevila nějaká kouzelná víla - která vypadala jako profesorka Prýtová a McGonagallová dohromady - a vykecala se jí se všemi problémy.

Za odměnu, že jí Popelka vyslechla - vlastně jí vůbec nevnímala, ale who cares - jí z dýně vyčarovala kočár, ze čtyř myší se staly koně a nakonec Prýnagallová pobídla Popelku, aby rozlouskla první oříšek.

Zrada - v tom prvním nic nebylo. A pak si Popelka vzpomněla, že už ho tehdy otevřela. (Byly to nepotřebné věci)

Zkusila tedy druhý. Vyklouzly z něj nádherné růžové šaty, korunka a boty. Popelka zírala s otevřenou pusou a kouzelnou vílu poslouchala jen napůl.

Nakonec se umyla, oblékla a mohla vyrazit na bál. Do půlnoci se ale musela vrátit domů.

Cesta na hrad by nebyla tak dlouhá, kdyby to nevzali přes Antarktidu, Norsko, Dánsko a Alpy.

Jakmile dojeli k hradu, Popelka se třásla zimou a do půlnoci jí zbývala půlhodina.

Zatímco Popelka stoupala po schodech do hradu, princ Voldemort se očividně nudil.

Protáčel očima nad každou dívkou/děfkou, která se mu přišla předvést, a pak mu došla trpělivost.

,,Tak dost, otče! Tady není žádná pěkná děfka!" jeho otec se zachechtal, matka se však zděsila a pokoušel se o ní pětkrát infarkt.

,,Voldemorte, to snad nemyslíš vážně!" v tu chvíli ale do sálu přišla Popelka a princovi málem zaskočilo hroznové víno.

Ještě kašlal, když otci sdělil, že asi našel tu správnou děfku. Pak šel k Popelce a vyzval ji k tanci. Ne k tanci u tyče, prosím vás.

5 seconds of Summer, tak se jmenovala kapela, která na bále hrála. Popelka s Voldemortem začali tancovat break-dance a ostatní jim tleskali.

Jakmile začala odbíjet půlnoc, Popelka rychle opustila hrad. Princ Voldy se jí ale nechtěl vzdát a tak za ní běžel.

Popelka neuměla v podpatcích běhat a tak po schodech jeden ztratila. Mávla nad tím rukou a rychle skočila do kočáru. Tam se bouchla do hlavy, to ale nebylo příliš důležité.

Princ po cestě spatřil střevíček, zvedl ho a nasedl na prvního koně, který se mu dostal na ruku a uháněl za Popelkou.

Musel se probojovat houštinami, které byly kolem statku a musel se vymanit z Dorotčina pevného objetí.

Chtěl najít jen a jen Popelku. Prohledal celý statek - lidé mu pomohli - až nakonec spatřili Popelku v bílých šatech na bílém Brumbáškovi.

Ještě že princ nejedl hroznové víno, jinak by se už asi vážně udusil.

Nazul Popelce střevíček, ta seskočila z koně a zašeptala Voldemortovi do ucha: ,,Už se mi rozsvítilo. Bouchla jsem se do hlavy v kočáru."

Voldemort se na ní usmál a někdo z davu zakřičel - tedy přesněji řečeno Frantěch zakřičel: ,,Princ Voldemort si našel novou děfku!"

Všichni začali vyhazovat klobouky do vzduchu a jásat. Popelka je však svými slovy zarazila.

,,Počkat! Já ale nejsem děfka, nýbrž odborná asistentka!"

KONEC

//P.A. to děfka je napsáno schválně:D