Egypťanka

Hádka

Eliven vstala. Začal nový den. Nový den uklízení, a snášení uštěpačných poznámek bohatého statkáře. Umyla se, a oblékla. Kéž by mohla žít jako normální lidé, ne v otroctví. Ne! Řekl jí vnitřní hlas. Teď žiješ v přítomnosti, a tu musíš přijmout takovou, jaká je. Sešla dolů ze schodů, udělat snídani. Podívala se na nástěnné hodiny. 5:35. Otevřela spižírnu a podívala se co mají za jídlo. Udělá,hm. Obložené chleby. Pustila se do dělání snídaně. Paráda,statkář vstal. ,,Co ty, lemro líná! Vsadím se, že jsi teď vstala! Jsou nakrmení koně,psi,kozy,krávy i slepice?" ,,Ne prosím. Nejsou nakrmeni." odpověděla dotčeně. Kretén tlustej namyšlenej. ,,To si ze mě snad opravdu děláš srandu?! Nic?! Lemro líná!" pronesl naštvaně a uhodil Eliven. Zatočila se jí hlava, ale nenechala se jím vytočit. Donesla už hotové obloženě chleby na stůl. ,,Fuj! To mám jako jíst?!" zaječel na ní z kuchyně když šla nakrmit zvěř. Trhni si nohou ty jeden nesnesitelnej pupkáři. Nakrmila poslušně zvířata a vrátila se do domu-chytře, jiným vchodem než tím do kuchyně. Na zemi ležely rozbité talíře (s nedotčenými obloženými chleby) a statkář se právě hádal se svou manželkou. ,,Jsi nesnesitelná! Ani prachy vydělat neumíš, jsi tu jen na obtíž, ty i ten tvůj kluk!" zakřičel na svou manželku. Ta měla rozcuchané vlasy a na sobě měla ještě pyžamo. ,,Že to říkáš zrovna ty! Jsi starej dědek, kterej neumí nic jiného než ječet a udílet rozkazy. Nechci tě. Trhni si nohou ty, i ta tvá 'slavná' firma." Udělala ve vzduchu uvozovky. Statkář už se ale neudržel, otevřel kredenc a vytáhl nůž. Jeho žena zaječela, ale to už upadala na zem s proseknutým hrdlem.