Slytherin's Prince & Princess of Gryffindor

9.část

Večer před plesem

Hermiona
Seděla jsem v klubovně a četla si v učebnici kouzelných formul. Docela jsem se nudila, ale nic lepšího me nenapadlo a navíc tu je několik docela zajímavých formul.
,,Opravdu si čteš, Hermiono?" přisedla si ke mě Ginny.

,,Ano, co je na tom?" odpověděla jsem jí zcela vážně.

,,No, asi nic," pokrčila rameny. ,,mimochodem, nevíš kde je Harry a Ron?" zeptala se mě. S Harrym a Ronem jsem nemluvila. Nebo spíše Ron se mnou. Stejně už mám plné zuby toho jak mě neustále obviňuje že mám něco s Malfoyem. Svatý Merline, vždyť to je Malfoy! Takže je lepší, když spolu nemluvíme, než aby jsme po sobě křičeli a hádali se.
,,Nevím kde jsou, proč?" hleděla jsem na ní.

,,Ty to nevíš?" překvapeně na mě zírala.

,,Co nevím?"

,,Mno,.." začala, ,,Harry nakonec s Cho nejde. Omluvila se mu, že jaksi zapoměla na to, že už jí někdo pozval." řekla Ginny smutně. Chudák Harry. Věděla jsem jak dlouho mu trvalo, než přemohl stydlivost a pozval jí. A tohle? Tohle bylo vůči němu dost hnusné.

,,Chudák Harry," pronesla jsem smutně.

Jako na zavolanou zrovna do klubovny vkročil Harry v podprovodu Rona. Ten, jakmile mě spatřil, spražil mě pohledem. Proč se takhle chová?! Vzala jsem si učebnici a radši si dál četla. Nestojím o nesmyslné hádky a ještě k tomu před zraky Nebelvírských studentů.

* * *

,,Hermiono," drkla do mě Ginny. ,,je večeře." oznámila, načež jsem se zvedla a následovala ji.
Velká síň byla plná studentů a profesorského sboru. Většina ze studentů si zřejmě povídala o zítřejším plesu. Já jsem to nějak moc neřekla, spíš mě děsila myšlenka toho, jak spolu s Malfoyem vkročíme do Velké síně, ruku v ruce a budeme spolu tančit. Každý jeden nebelvírčan, každý jeden zmijozelský nás bude sledovat. Protože nikdo nevěří tomu, že my dva se máme najednou rádi. Upřímně? Ani já tomu nevěřím a myslím, že Draco je na tom stejně. I když, v posledních dnech se náš vztah změnil. Už to není jen mudlovská šmejdko ale je to no,..normální. V porovnání s tím co bylo předtím.

Zasedli jsme ke stolu a o pár míst od nás seděl Harry s Ronem. Na Rona jsem ani nepohlédla. Nestála jsem o jeho pohledy. Ginny začala vést debatu s Parvati a Levandulí o tom, jaké má každá šaty. Já jen tiše seděla a ujídala po kousku svojí večeři.

Když mě to přestalo bavit, zvedla jsem se s úmyslem odejít. ,,Hermiono? Kam jdeš?" zastihla mě Ginny.

,,Na čerstvý vzduch, nějak mě přešel hlad," usmála jsem se.

,,Jsi v pořádku?"

,,Ginny, nemusíš se tolik strachovat." zasmála jsem se.

Moje kroky byli jasné. Sovinec.
Vystoupala jsem schody a rozhlédla se. Nikde nikdo. Taky proč by jsem někdo chodil, když je večeře? Kdo by si nechal ujít výborný dezert? Někdo zřejmě ano. Já.

Uvnitř jsem našla Hedviku. Slastně si pochutnávala na myši.
Ošila jsem se. Začala mi být docela zima. Aby ne, mohlo být tak, osm hodin večer? Uslyšela jsem kroky. Prudce jsem se otočila a nadskočila leknutím. Malfoy. Zase.

,,Sakra, Grangerová! Chceš mě vyděsit k smrti nebo co?!" štěkl po mě.

,,Tak nemáš chodit tak potichu! Člověk si pak myslí, že tu je sám, když bum! a narazím na tebe," odsekla jsem ho.

,,Tak mi teda promiň, ty všemocná vševědko," zvedl ruce v obranném gestu. Co mu zase je? Jeden den se mnou jedná jako by nic a pak je zase milej jak trny.