Marinette aneb život moderní Popelky (POZASTAVENO)

Náš "normální" den

Marinette

Crr! Crr! Crr! Kruci to už je zase ráno? Achjo... No ták Marinette vstávat! Dneska máš před sebou náročný den! Tak honem ven z postele! Jo to se hezky řekne, ale hůř udělá... Přece jenom je 6 hodin ráno a jsou prázdniny. No a jmenujte mi jednoho člověka, kterému by se chtělo o prázdninách takhle brzo vstávat?! Vidíte nikdo až na mě..., ale já musím! Od té doby co si mě starosta adoptoval, mám tenhle režim každý den... Tak a teď už vážně vstávat!

Bezva! Konečně jsem se vyhrabala z postele, převlékla jsem se a udělala si hygienu. Ještě se učešu, obuju a jdu udělat snídani. Hm... tak copak dneska ukuchtíme? Lívance, tousty nebo vafle? Asi lívance... ty jsem už dlouho nevařila. Ale doufám, že mám všechno... No mléko, mouka a vajíčka tu jsou, taky javorový sirup a pár borůvek... Takže mám všechno a můžu se do toho pustit!

Tak těsto už mám hotové a jde se smažit... „Dobré ráno, Marinette." „Jé dobré ráno, pane Bourgeoisi, dáte si lívance?" „Jistě děkuji a prosím zajděte vzbudit Chloe." „Dobře ještě něco?" „Nene." „Tak tady to je a já jdu."

Bože! Proč musím mít vždycky tu nejhorší práci...?! Budit Chloe je totiž jako procházka peklem... Tak ať už to mám za sebou! Ťuk! Ťuk! Ťuk! „Chloe, vstávej je snídaně." „Nech mě být!" „Ještě nechci vstávat!" „Chloe, no ták.... je tu Adrien!" „Cože?" „Kde?!" „Okamžitě vypadni z mého pokoje!" „Musím se připravit!" „Ehm... Chloe, klid." „Adrien tu není..." „Co?" „No není tu..." „Jak to jako myslíš?!" „Víš já nevěděla jak tě vzbudit a..." „Marinetto, okamžitě vypadni!" „Tohle si ještě vypiješ!"

Adrien

Za týden začíná škola a já přemýšlím jak říct otci, že chci dostudovat. Myslím, že nebude zrovna nadšený... Ale musím to zkusit! Musím najít nějakou vhodnou příležitost... Mám to! Zítra se vracíme zpátky do Paříže, což znamená že otec bude doma a to je moje šance! Doufám, že mi to výjde...

„Pane Adriene, můžu dál?" „Jistě, Nathalie." „Otec vám vzkazuje, že dnes v 15:00 máte poslední focení a zítra v 7:00 odjíždíte zpět do Paříže." „Dobře děkuji, Nathalie." „Není zač."

Měl bych si připravit co řeknu otci... Takže co třeba.... „Otče, rád bych dostudoval." Ne to ne a co takhle... „Otče, myslím že by bylo vhodné abych si dodělal školu." No tohle by šlo. „Adriene, je čas jít na focení!" Co? To už je tolik? No jo.... „Ano už jdu."

Focení

„Adriene, focení vám končí v 17:00 a limuzína tu bude přesně." „A až přijedete zpátky do hotelu, máte si zabalit." „Dobře, zatím nashle Nathalie." „Nashle, Adriene." Teda dvouhodinové focení to zas budu unavený...

„Dobré odpoledne, pane Agreste." „Dobré, tak co budeme fotit?" „Novou kolekci plavek, plážové oblečení a doplňky." „Jistě... tak jdeme na to?" „Samozřejmě, támhle je váš stylista a váš vizážista, ti vám pomůžou s přípravou." „Dobře."

„Dobrý den, pane Agreste, já jsem Scot a tohle je Fred." „Těší mě, ale říkejte mi Adriene." „Pane Agreste je moc formální pro 15-letého kluka." „Taky nás těší, Adriene, ale už bychom tě měli připravit na focení...."

„Tak a hotovo, první outfit je na světě." „Šéfe, můžeme fotit!" „Můžeme tedy začít?" „Ano." „Tak začneme, nejdříve budeme fotit tady u bazénu, pak na pláži a nakonec v moři." „Dobře." „Tak a teď se postavte támhle, nasaďte si brýle a nahoďte takový ten poloúšklebek." „Výborně a teď hrdinská póza." „Skvěle a teď chlapecký úsměv." „Nádhera!" „Úžasné!" „Perfektní!"

Po focení

„Bylo mi potěšením s vámi spolupracovat." „Mě také a doufám, že se ještě uvidíme." „Já také, tak nashledanou." „Nashle." Uf! Konečně mám "padla". Jsem strašně unavený! Všichni si myslí jak je modeling úžasný, ale zdání klame... Protože za vrstvou třpytek a pozlátka je skutečný drsný svět modelingu... hodiny pózování před foťákem, v nepohodlném oblečení za doprovodu neustálého peskování fotografů.

To je pořád stůj takhle, tvař se takhle a blablabla... Tak co ještě pořád si myslíte, že svět modelingu je úžasný? No já ne... já jsem rád když pro mě po focení přijede limuzína, protože jak už jsem říkal po focení jsem vždy úplně hotový. A když už je řeč o limuzíně... už je tady. Paráda! Konečně! Už se těším až budu v hotelu a lehnu si... i když já vlastně nemůžu... musím si sbalit. Bože! Jak já nesnáším balení.

Už bych si měl nastoupit abych byl co nejdříve v hotelu a měl to balení co nejdřív z krku! „Dobré odpoledne, pane Agreste." „Dobré, Arnolde." „Můžeme vyrazit?" „Ano." Arnold je můj řidič už strašně dlouho, je to vlastně i taková moje "gorila", která mě má hlídat. No musím se přiznat... už několikrát jsem mu utekl, ale o tom jindy...

Marinette

„Marinetto, okamžitě pojď sem!" Proboha! Co ta Chloe zase chce? „Už jsem tu co potřebuješ, Chloe?" „Co je to za blaf?!" „To jsou lívance." „Lívance, nelívance já to jít nebudu!" „Dobře a co tedy chceš?" „Chci zeleninový salát a ať to dlouho netrvá!" „Neboj, nebude." Bože, spratek jeden! Vždycky musí mít něco extra! Upřímně lituji jejího budoucího manžela... teda pokud si jí někdo vezme....

„Marinetto, kde sakra jsi!" „Pohni!" „Už to bude, Chloe!" „Máš na to 3 minuty!" Já bych jí...! Ne! Klid Marinette! Přece se nenecháš rozhodit tím spratkem! Tak hezky nasadit usměv a jde se! „Tady to máš, Chloe." „No konečně, trvalo ti to!" „Omlouvám se." „No to bys měla." „A mimochodem dneska přijdou Sabrina a Lilla." No to je mi, ale novinka... ty dvě jsou tu pečené, vařené. „Takže počítej s tím, že od tebe budu potřebovat pár věcí." „A víš co napíšu ti seznam." „Dobře tak já půjdu k sobě." „Hm...."

No to zas bude den... alespoň, že teď mám chvilku klidu... Hm... tak co budu dělat? Navrhovat! To je ono! Třeba bych mohla Alyi navrhnout šaty na ples!

O hodinu později

Už hodinu tu sedím a snažím se navrhovat, ale pořád to není ono. Koš už je plný nepovedených návrhů a já stále neumím přijít na to pravé ořechové... řekla bych, že to chce inspiraci.

„Marinetto ihned přijď ke mně do pokoje!" „Jo hned, Chloe!" Kruci! Proč mi tu museli nainstalovat tu "vysílačku" nebo co to je?! Kdyby to tu nebylo mohla bych předstírat, že jsem ji neslyšela.... Ale takhle... No jsem zvědavá jaké úkoly si pro mě zase připravila.... Jak ji znám bude to tak milion úkolů, ale uvidíme...

„Chloe, už jsem tady!" „No, že ti to, ale trvalo... támhle na stole máš seznam a už jdi tvoje přítomnost mi tu jen otravuje vzduch." „Už jdu!" Nána jedna pitomá! Prý jí moje přítomnost otravuje vzduch! No jasně! Větší blbost jsem v životě neslyšela! Kdybych jen mohla...! Nenenene! To chce klid!

Tak a teď se podíváme copak si pro mě připravila... No to si dělá srandu! Ten seznam je delší než rulička toaletku, uprostřed je nadpis TO DO LIST a pod tím snad milión úkolů:

Umyj podlahy
Vyper povlečení
Připrav postele
Nachystej program
Udělej nám pleťovou masku
Seřaď natáčky podle velikostI
Upeč cookies a cupcakes
Nalešti boty a okna....................................................................................................................................................................................................................................................

Tak tady je zlomek mých úkolů... popravdě řečeno kdybych je tu měla vyjmenovat všechny tak tu jsme ještě do Vánoc... Asi bych už měla začít ať to stihnu než sem přijdou ty dvě pizdy....

Tak druhá kapitola naší Popelky je na světě :) doufám, že se bude líbit ;) 
Budu moc ráda když mi do komentářů napíšete co zlepšit nebo čeho ubrat atd... :)
Taky vám chci poděkovat za všechny hvězdičky a komentáře :) děkuji moc :3 :*

A na konec vám chci všem popřát krásné prázdniny a pěkné vysvědčení ;) a těm co jdou po prázdninách na střední přeju hodně štěstí a super kolektiv ;) a nebojte nebude to tam tak hard jak tvrdí učitelé :D vím o čem mluvím :D protože já už mám prvák za sebou a po prázdninách hurá do druháku :D