Blue Neighbourhood

Tasting the world

   Týden po tom, co jsem mu řekl, že se bojím ochutnat chuť světa, jsme se zase potkali.
Táta jako každý pátek chodí do večerky pro několik lahví alkoholu a pak společně jedeme autobusem číslo 34. na tátovo každotýdenní schůzku.
Spočívalo to v tom, že táta s kamarády rozloží stany, stoly a popíjí.
Mezitím co já s Kaylem sedím u moře a povídáme si o vesmíru, o všech našich nesplnitelných snech.

   Pozorujeme západ slunce, vytrčené kulky v poledním slunci.
Začne se smát a já se divím co se stalo. Řekl jsem snad něco špatně?

"Co děláš?" místo rozklepaného zeptání do něho schválně strčím.

"Napadá mě několik věcí." řekne a já skrčím nos, "Troye, chápeš?"

Pohnu hlavou k významu 'ne?', ale pak ji zastavím. Obejmu si kolena a snažím se rychle něco vymyslet, abych nebyl za hlupáka.

"Troye? Ty vážně nevíš?" směje se silně, "Tátové jsou opilý, nejspíš budou i do rána, ochutnáme svět!"

"Kay, je to skvělá nabídka, al-" v tom už mě zvedá a ruka v ruce jsme opouštíme pláž, "N-nevím jestli to je dobrý nápad.."

Mrmlám si snad pro sebe, protože na něho to nepůsobí.

"Nasedni si." zvážnil obličej, aby mě ponížil, "Proč by to měl být špatný nápad?"

"Umíš vůbec řídit?" strachuji se, "Proč? Sakra, proč?"

"Ne, ne, víš co? Nech to být, neruš se ničím, nepřemýšlej." zas mě přeruší a už nasedá na druhé sedadlo.

"Furt mě jen přerušu-" potom co mě asi po sté přerušil, se snažím vystoupit, ale místo toho mi vlepí dlouhý polibek s kousnutím jakoby snad bonus.

Několik minut  jsem zticha a pak to komentuji jedním slovem 'kousavče', na což se oba zasmějeme.
Položím hlavu na opěrátko a pozoruji krajinu, až když se moje oči zavřou.


-
  Probouzím se jako znovuzrozený a trochu se vylekám když nepoznávám krajinu kolem sebe.

"Jen klid, jediné co musíš udělat je věřit mi. Zažijeme zábavu." usmívá se.

"A kde jsme, kousavče?" ptám se a mezitím zívám.

"Jsme v mého táty jeepu, zatím co on spí několik kilometrů od nás." zastaví a čeká na mou reakci.

"Hej, neštvi mě."

"Na středním východě. Jsme na středním východě."
 
"A kde to je?" zeptám se a pár sekund si sám sobě vynadám, že jsem se ptal.

"Nikdy jsi tu nebyl?" zasměje se.

"Ehm, jo. Jo byl. Jen si to nepamatuji."

Přitiskne mě k vysokému stromu, kde mě políbí.

"K-Kayle, bojím se." zavřu oči a položím hlavu na jeho hruď, "co když se vzbudí dřív než dojedeme zpět? Co když nenajdeme cestu zpět?"

"Najdeme, najdeme, neboj se." stiskne si mě k němu.

"Nikdy se už neuvidíme, jestli to táta zjistí."

"Nikdy se neuvidíme, jestli táta zjistí že tě koušu do rtů a objímám."

"Bolelo to."

"Co?"

"No, to kousnutí."

Směje se a osloví mě trdlo.
Proč mu prostě neřeknu, že chci domů a schovat se pod peřinu?
Protože máme jen tenhle víkend, možná i ten další, ale možná je možná.