Když pohled dokáže bodat

8.2K 529 102
                                    

„Výborně," řekla jsem si pro sebe. Clintovo načasování bylo hodno švýcarských hodinek. Řekne půl hodiny a myslí polovinu toho času. Akorát jsem prošla vchodem ven, když se mým směrem otočil strýček Clint.
„Moje nejmilejší neteř," pozdravil mě s úsměvem, když jsem si upravila mikinu s logem SHIELDu. Takhle po ránu jsem milá rozhodně nebývala.
„Taky jediná neteř," zasmála jsem se s ironickým podtónem a dala jsem si dost záležet, aby si ho všiml.
„Pojď, má to naspěch," řekl a skoro mě posadil do auta. Auto zabručelo a rozjelo se směrem k centru metropole. Clintův počáteční úsměv zmizel, tvářil se vážně. Nemyslela jsem si, že to jen kvůli soustředění se na jízdu.
„Kam jedeme?" zajímalo mě, ale odpověď jsem vytušila z jeho tváře. Svraštěné obočí, semknuté rty, dokonce i volant svíral poněkud pevně. Ihned jsem věděla, že mě nečeká nic pěkného. Tohle už tady párkrát bylo. Bez jediného slova se mě ony vyšší hlavy pokoušely uvrtat do něčeho nepěkného, kde bych nasbírala zkušenosti a zdokonalila se. Prý mám vynikající geny, až příliš chytrá matka, strýc dokonalý střelec i bojovník a otec taky celkem schopný. Víc ale o něm nevím.
"Clinte, kam jedeme?" zopakovala jsem už nervózně.
"Za Starkem. Má tam toho Muflona, jak ho nazval a myslím, že celkem trefně," řekl Clint, oči neodtrhávaje od cesty. Pocítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. Doufala jsem v prostou návštěvu, možná někoho, kdo na boha ukáže prstem a prohlásí něco jako: Naše mladá naděje, musíš zabránit, aby se někdo jako on pokoušel zničit tvůj domov!
"Ach," vydechla jsem teatrálně a zamračila jsem se. Přiznávám, i té představy jsem se děsila.


°°°°°


„Takže Loki je u Tonyho. Proč ho nemají na základně?" zeptala jsem se, když jsme nastoupili do výtahu Starkovy supervěže. Přepadala mě touha vytasit zbraň a rozstřílet můj odraz v zrcadle. Vypadala jsem jako vyklepaná husa, a tak jsem se párkrát nadechla a nahodila jsem ten známý tak dlouho pilovaný nicneříkající výraz. Toho si také všiml Clint, postřehla jsem jeho úsměv.
„Zřejmě protože Lokiho podcenili. Už párkrát se mu podařilo odtamtud utéct, tak ho prostě předhodili Starkovi s výmluvou, že právě on má ty nejlepší technologie a Loki mu jen tak neuteče. Je ti jasné, jak se tvářil Stark," řekl a prohlížel mě v leštěném kovu výtahu. Zachytila jsem v jeho pohledu hrdost, už jsem čekala slova podpory směřované mně. Působil nějak majestátně. Že by se chtěl před Lokim blýsknout? Bylo-li toto jeho záměrem, pak mým bylo zneviditelnit se. Nešlo mi o Lokiho, to vůbec, ale obávala jsem se toho, kdo mě před něj postaví a co hůř, proč jsem zde a co se ode mě bude očekávat. V lepším případě přede mnou opravdu někdo přednese motivační řeč, použije Lokiho jako odstrašující případ a mně řeknou nashle! A pak se rozevřely dveře výtahu. Všichni z týmu Avengers se otočili naším směrem a jejich oči mě tak probodly. I ty Lokiho, boha, jehož jsem do té doby považovala za hlavní tvář plánovaného konce našeho světa.
Clint došel ke Stevovi a sledoval Thorova bratra. Každý v místnosti už opět sledoval jeho, jen on pohledem probodával mě. Tváří v tvář jemu jsem se cítila bezmocná, i s pouty na jeho zápěstích. Jen jeho zrak mrazil. Dělala jsem však vše, aby nepoznal jedinou špetku emoce v mé tváři, na níž jsem horko pevně udržovala kamenný výraz.
„Výborně, proč jsme tady?" zeptala jsem se a otočila jsem se k Tonymu. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho bych ty modré oči udržela ve svých. Ale pocítila jsem úlevu.
„No, jelikož jsem dostal na starosti tady Muflona," řekl a já jsem se pousmála. Nešlo odolat.
„Musí ho někdo hlídat." Už jsem tušila, kam míří.
„Jakože ho mám hlídat já?" zeptala jsem, ve tváři stále žádnou emoci. Pokoušela jsem se tomu vykroutit, ale stejně jsem tušila, že to nemá smysl.
"Je to přitažené za vlasy. Prostě by ho měl nabrat Thor a zmizet na Asgard, ať si ho nechají tam. Proč by měl zůstávat tady? Dělá jen problémy," prohlásila jsem. Když jsem se podívala na Lokiho, svým výrazem mi dával za pravdu. Asi by také byl raději jinde. "Ne. To po mně nemůžete chtít."
„Nikdo se tě ale neptá, Julie. Budeš pod jedním z agentů, on bude hlídat tebe a ty Lokiho," řekl Tony. "Není na tom nic těžkého."
„Clinte?" podívala jsem se na něj a lehce zvednutým obočím jsem mu dávala najevo, aby se také vyjádřil. Byla jsem naivní, když jsem očekávala, že se mě zastane? Dnes ne. Nevypadal, že by byl opět ochoten ustoupit mému snažení vyhnout se zodpovědnosti. K několika misím jsem přemluvena byla, ale nikdy přede mě nikdo nepostavil cokoliv podobného. Dost možná proto, že Loki byl prvním bohem, který něco takového zkoušel.
„Julie, to zvládneš. SHIELD sem nainstaloval ochranný systém a Starkova technologie tě ochrání," řekl. Už jsem viděla Lokiho s nožem v ruce a sebe, jak řvu po Jarvisovi. Vskutku milá představa.
"Proč na to nemáme agenty?" I Loki se s nechápavým výrazem podíval na Tonyho. Zcela jistě se cítil dotčený faktem, že ho bude opečovávat raně vyspělá Julie Barton.
"Mám ti to opakovat znovu? To ty jsi agent. Ty s ním budeš v nejbližším styku, aby ses naučila pracovat s podobnými... individui. Načerpáš zkušenosti," prohlásila vyrovnaně Natasha a krátce zvedla obočí. Věděla jsem, že pokud ještě jednou zaslechnu slovo zkušenost, krev v žilách mi začne vřít.
"Samozřejmě. Moc předem děkuju," šeptla jsem si pro sebe a znovu jsem se obrátila k Lokimu. Už podle jeho vizáže byl dotčený víc než já. Opovrhuje naší rasou a teď ho má strážit jedna mladá smrtelnice? Ano, i mně se zvedl jeden koutek úst. K hysterickému smíchu jsem neměla daleko.
„Nevykroutím se, že?" vzdala jsem snahu. Stark i Clint se usmáli. Ostatní vypadali slabě řečeno nespokojeně. Jen Loki vypadal pobaveně.

Důvěra v ležKde žijí příběhy. Začni objevovat