Help me, please?! [CZ/SK, HP FF]✓

2. kapitola - Jiná doba, jiní lidé, jiné zvyky a nové trable

,,Čo robíš ?! To bežne takto komunikuješ s ľuďmi ?!" promluvila až moc hlasitě. Zbledla jsem. Otec se koukal naším směrem. Přitiskla jsem se více na zeď. Nesmí nás vidět.

,,Myslím, že už vím, kam jsme se dostali," zašeptala jsem téměř neslyšně.

,,Čo ? Len mi nehovor, že do doby zakladateľov. To by mohol byť veľký problém." konečně mě začala poslouchat.

,,Máš dobrý vztah se svým dědečkem, Luciusem?" otázala jsem se a stále pozorovala skupinku chlapců.

,,Chceš mi povedať, že sme v dobe toho odporného slizkého hada ?!" zamračila se a tikala pohledem po mé tváři, jestli nenajde sebemenší náznak lži.

,,Vypadá to tak. Podívej," ukázala jsem svým hubeným prstem na objekt svého zájmu. Zalapala po dechu a zbarvila se do bíla.

,,Ten podliak ! To, čo urobil je viac ako odporné, Stephanie, to mi ver." na její tváři se mihl výraz pomsty.

,,Wolf? Ať se stalo cokoliv, dostali jsme se sem společně a to musí něco znamenat. Musíme spolupracovat, jinak se odtud nedostaneme, ano?" musíme si vytvořit taktiku, jestli chceme odtud pryč.

,,Fajn, asi máš pravdu. Keď som zvládla spoluprácu s Jamesom Potterom, tak aj s tebou. Ale prosím, nevolaj ma Wolf. Ono...proste nevolaj ma tak, dobre ?" poprosila mě.

,,A jak ti mám teda říkat? Mně oslovuj normálně Steph," pousmála jsem se na ni a napřáhla k ní ruku.

,,Začneme od znova, ne?" prohloubila jsem svůj úsměv. Vypadala, že váhá. Čekala jsem na její odezvu.

,,Fajn, ale ak mi vrazíš dýku do chrbta, spoznáš, ako sa Malfoy hnevá. Som Wolfie." podala mi dlaň. Pevně jsem ji stiskla a ušklíbla se.

,,Klídek. Myslím si, že horší než tvůj otec nebudeš. Vlastně mi několikrát zachránil krk," vzpomínala jsem na třetí ročník, kdy mi zachránil život.

,,Navíc, nevíš, čeho všeho jsem schopná já. Máme to v rodině," mrkla jsem na ni a odtáhla se. Nadzvedla obočí.

,,To by ma teda zaujímalo. Ale nejdem provokovať. Koľko máš vlastne rokov ? Prídeš mi vyspelejšia ako podaktorí dospelí ľudia. Fakultu u teba vidím, ale ročník by som hádala šiesty-siedmy." uvažovala. Uchechtla jsem se.

,,To vypadám opravdu tak staře? Ve skutečnosti mám patnáct a chodím do pátého ročníku. Vyspělejší jsem, to ano. Dost okolností mě k tomu donutilo. Když jsem chodila do školy, panovaly zlé časy. A za většinu z toho mohla má rodina," zkroušeně jsem se usadila na zem a přitáhla si kolena blíže. Když si uvědomím, co všechno se teď děje doma...kolik nevinných přišlo za tu dobu o život...chce se mi brečet.

,,Steph, to ma mrzí, ale vcelku ti rozumiem. Nechceš sa o tom porozprávať ? Vraj sa človeku potom uľaví. Pozri v skutočnosti si odo mňa možno aj o 20 rokov staršia a nie som uštebotaný vrabec." Draco ji vychoval opravdu dobře. Podívala jsem se na ni s vřelým úsměvem.

,,Wolfie? Musím uznat, že jsi velice milá. Ráda bych ti to řekla, ale bojím se, že se ke mně nebudeš chtít už nikdy přiblížit," na konci věty se mi zlomil hlas.

,,Aj v tomto ti rozumiem, Steph. Som Malfoyová, dcéra bývalého Smrťožrúta. Ale poviem ti jedno: je jedno, aké meno nosíš. Dôležité je to, čo nosíš v srdci." její slova mě zaskočily. Má pravdu. Musela se také stavět proti různým předsudkům...

,,Máš pravdu, Wolfie. Všichni odsuzují jen kvůli jménům. Osobně jsem si prošla mnoha věcmi. Měla jsem i spoustu jmen. Nikdo o mně nevěděl. Jen pár vyvolených. Jednoho dne se však odhalila má identita a všichni zjistili můj pravý původ. Nedokázala jsem si zvyknout na to, že všichni ví, že se jmenuji Stephanie Chantal Riddle a jsem dcerou Voldemorta. Byly to krušné časy, ale dobro v srdci zůstane. Nikdy jsem se neuchýlila ke smrtijedství," dovyprávěla jsem svůj příběh a civěla na bledou tvář. Na sucho jsem polkla. Snad to vstřebá.