Drž zobák ptačí mozku!

Část první

V horkém vzduchu slunečného letního dne se vlnily siluety pouťových atrakcí vrhající stíny na houfy lidí pohybující se ulicemi jednoho přístavního města. V tuto denní dobu zde bylo poměrně mnoho lidí, ale dvě postavy byly ze všech rozhodně nepřehlédnutelné. Gigantická růžová labutěnka v barevných šortkách, košili a výstředních slunečních brýlích dodávajících jeho úsměvu až bestiální výraz neustále poskakovala a tančila kolem vůči němu menšího bledého muže v černé košili a zelené vázance. „ Kroku... Ale notak Kroku prosííím, moc moc moc prosím!!!" Druhý si otráveně povzdechl a asi již posté odpověděl: „ Nepůjdu s tebou na nějakou centrifugu, na to mám svůj oběd až příliš rád...". V jasném slunečním světle pohodil vzdorovitě hlavou a potáhl z tlustého doutníku. Tenká, ale zřetelná jizva se mu táhla pod očima od ucha k uchu a místo levé ruky měl naleštěný zlatý hák, černé vlasy ulízlé dozadu. Působil trochu jako italský mafián. Elegantní, ale smrtící.

„Ale notak, nebuď suchar..." Zabručel teatrálně Doflamingo a odtančil do davu. Sir Krokodýl si ho nevšímal a šel dál. V duchu si dal pár facek, že vymyslel tak blbý nápad. Ale naproti tomu byl rád, že neskončili na gay píp-show. To byl původně Doffyho nápad, který naštěstí zarazil už v zárodku. Občas ho ta zvrácená představivost až urážela, ikdyž už ani nepřekvapovala. Spokojeně si popotáhl ze svého doutníku a vyfoukl spoustu kouře nosem. Tohle bylo ono. Stál před obrovským domem hrůzy, který mezi všemi těmi barevnými hejblátky působil jako něco, co sem nepatří. Krokodýlovi z toho příjemně přeběhl mráz po zádech. Rád se bavil a, ikdyž by to nikdy nepřiznal, bez jeho ptačího mozku by to nebylo zkrátka ono.
          Strčil hlavu do okýnka kasy, kde seprodavačka trochu ošila, když spatřila jeho zjizvenou a podmračenou tvář s lehce zlomyslným úsměvem. Nejspíš poznala jednoho z velké sedmy, když ukázal špičkou háku na typ jízdy, kterou chce zaplatit.: „ Dobré odpoledne slečno, mohl bych poprosit o dva lístky na tuto jízdu?" Byl vždy slušný a narozdíl od Doffyho dbal na řádnou eiketu. Dívka za kasou se trochu uvolnila, vynutila trochu cukavý úsměv: „ Jistě, Sire Krokodýle. Bude to 100 Beli prosím." Tázaný se nad zazněním svého jména pousmál a zaplatil: „ Bylo mi potěšením, děkuji." Tentokrát se prodavačka doopravdy usmála. Uměl to s lidmi, když chtěl. Když se otočil, už na sto metrů uviděl tu hippiekovu LSD halucinaci, jak se již z dálky culí, vrtí zadkem do rytmu latinsko-americké hudby hrající od ohromného ruského kola vedle a v každé ruce nese něco sladkého. Krokodýl dělal, že ho nezná, ale když přišel až k němu, natáhl ruku s lístkem: „ Na, sem s tebou klidně půjdu." Doflamingo chytil lístek do zubů a na oplátku podal druhému žužu na špejli ve tvaru krokodýla. Nad tím se Krok pousmál. Smyls pro humor tomu ptákovi rozhodně nechyběl. Sledoval, jak se ládoval růžovou cukrovou vatou, když nakoukl do kasy, kde seděla chudák dívka. Již zdálky ho zahlédla a teď čím dál víc bledla, ale jakmile promlivil, úplně zrudla: „ Čauky mňauky slečinko... Co?" Podivil se nechápavě Doffy, když se zakoktala a omdlela. Zavrtěl hlavou: „ To je čůza... Jdeme Kroku?" Ten radši nc neříkal a šel se za plameňákem nasoukat do vozíku, který jim byl dost těsný, takže na sebe byli nalepení a dlouhá Flamingova ruka musela být okolo ramen toho drhého. S kodrcáním se vozík rozjel do temných zdobených vrat strašidelného domu starého japonského stylu.
          K představě toho, co se tam dělo bohatě stačily zvuky rozléhající se temnými chodbami. „ Fufufufu...AU!" „Nestrkej do mě ty jeden- Jeeej!!! HAHAHAHAHAHA!!!" „PRÁSK!" „ Nešahej mi na zadek, nebo tě napíchnu" „ Hohohó to bys neu-TŘÍSK!" (Ženský hlas:) „ ÍÍÍIKKK!" „Blahopřeju, vyděsil jsi mořskou pannu" (suše) PLESK! „ ÍÍÍK VY ÚCHYLÁKU!!!" PLESK! „ Fufufu..." „ Proč mám pocit, že jsi ji plácl po zadku ty a dala facku mě?" „ Kroku, promi-AUU!!" „ Tos nemusel, zrovna jsem se ti omlouval..." „ Stejně ti patřila... co to... JEEEEJ!" „POZOR KRO—TŘÍSK!!!" ..... „Au, to byl dračí zub, trefilo mě to do hlavy..." „Ach jo... Doffy, jsi v pohodě?" „ Joo, ale bolí to jak něco... Pojď sem ..." „ Do-ddofy! Počkej! Tady ne!" TŘÍSK!!„ AUU!!! Za co to bylo ?!?!" „ Za to, že seš ero-pták!" „Ale no taaak... Dyť já chtěl jen pusinku na bebí..." „ Úchyláku...". Chatrné ticho přerušované jen kodrcáním vozíku náhle prořízlo táhlé: „ AAAAAA!!!!!!!" „Co to bylo???" „ Hihi, asi se nás lekl támhleten upír.." A to už vyjížděli ven, Krokodýl, s vlasy trochu pocuchanými, zlomeným doutníkem a obtiskem ženské ruky na tváři se začal soukat z vozíku, zatímco Doflamingo s brýlemi nakřivo a dvěma boulemi na hlavě si mnul dlaní naražený nos. Když byl první venku, otočil se na Doffyho zápasícího s malým vozíkem a nakvašeně mu vyčinil: „ Tak abys věděl, na žádnou další opičárnu s tebou už nejdu." a bez ohléhnutí odcházel. Papouch ho rychle dohnal a jakoby nic mu uhladil rozcuchaný účes, ikdyž se druhý cukal. „ Víš, Kroku, napadlo mě ještě něco..." Oslovený se na plameňáka otočil a čekal: „ Hm...?" „ FUFUFU... Víš, co je to horská dráha???"