Skutečná FBI

Agramon

Náš snědý agent FBI, nebyl stále přesvědčen o nevině a duševním zdraví jeho nového parťáka, ale nemohl také říci s určitostí, že je vinen. Mohl to být prostě jen další duševně chorý člověk v okolí, kterého jeho bludy, ochota pomáhat cizím a činnost jiného neznámého, přivedli sem. Kromě toho jestli ten kluk skutečně byl oním volajícím, pak má neotřesitelné alibi ohledně vraždy Rachel McCallové. Pokud mladík by byl skutečně nějak nebezpečný, bylo daleko rozumnější mít ho stále na očích a vyčkat si, než ho hned zatknout.

A tak Morgan začal případ vyšetřovat společně s mladým lovcem, jehož metody nelily tak založeny na profilu pachatele, jako spíš skutečné vcítění se do podezřelého a uvěření v jeho blud s cílem překazit jeho vlastními zbraněmi plány s trochou té vojenské taktiky, kterou nevěděl, kde ten hoch mohl pobrat. Podle všeho se jmenoval Garth Fitzgerald, jak mu představil i jak mu nakonec potvrdila Garciová. Původně to byl velmi chytrý kluk, vystudoval vysokou a stal se zubařem. Ano, to divadélko s bolavou hlavou a zuby nepředstíral, ale skutečně patrně věděl, o čem mluví. Co se však stalo, že tak nadějný člověk skončil takto? Co mohl být stresor tak veliké změny? To byla otázka, kterou si Morgan několik položil, dokonce se Gartha na to i zeptal. Obdržel však ne tak uspokojivou odpověď: „To co se stane vždycky, lidé začali trpět a umírat."

Hlavním tedy podezřelým Gartha, a jeho vlastně také, byl onen muž, správce domu hrůzy. Morganovi se již od počátku nelíbil a podle Garthova výzkumu to byl chlapík po uši propadlý černé magii. V jeho maringotce měl několik knih o ní a vedl ještě malí obchůdek na začátku poutě, kde prodával různé kouzelné předměty, včetně „pravých kouzelných pytlíčků" a „pravých ochranných pečetí", tedy podle Gartha pravých a fungujících. Ač to však bylo on nebo ne, bylo jisté, že další noc má neznámý opět udeřit. Pokud neznámí skutečně se snaží vyvolat démona strachu a postupuje podle starého rituálu, chybí mu už jen jediné a to oběť mladé panny za úplňku, pak vše se rozhodne již brzy, vzhledem k tomu, že úplněk měl přijít již tuto noc.

A tak tedy naši kluci se rozhodli na pachatele počkat v noc úplňku schovaní před dveřmi do domu hrůzy, vybaveni pistolí a pro Morganovu velkou nelibost i vším tím loveckým vybavením, včetně rohu jednorožce pro zahnání démona strach zpátky do pekel, Garthové instruktáže, že normálně se taková věc dělá vymítáním, ale démon Agramon není tak docela démon v pravém slova smyslu, ale patří spíše do roviny monster a bohů. Vážně děs! Morgan skutečně už začal pochybovat o svém rozhodnutí s Garthem spolupracovat a poslouchat všechny ty jeho děsivé bláboly. Nejhorší na tom snad bylo Garth ty blbosti o démonech, monstrech, čarodějnicích a všemu tomu se se údajně může skrývat ve tmě, uměl skvěle podat, neohrabaně jako Reid ze sebe chrlil různá „fakta" a přitom patlal do toho své zkušenosti s vtipem. To bylo zničující. Měl snad však Morgan na výběr?

Čekání na neznámého se spíš podobalo čekání na Godota. Ještě že Morgan byl z praxe u FBI zvyklý na tiché vyčkávání po nocích a vypadalo to, že Garth má v tomhle ohledu také jisté zkušenosti, i když únava na něm byla daleko víc znát. Nakonec se však oba dočkali. Na náměstíčku před strašidelným domem se srotila parta mladých teenagerů, nejstaršímu z nich mohlo být tak na nejvýš sedmnáct, dvě děvčata a dva chlapci. Partička si něco mezi sebou náruživě šeptala a jedna z dívek náhle vykřikla.

„Ne, to neudělám! Proč bych zrovna já měla?!" Jeden z chlapců se však sklonil a něco jí pošeptal. To co to bylo, naši kluci neslyšeli, ale mohli si leda cos domyslet, vzhledem k tomu, že dívka zrudla jako rajče a váhavě se vydala k domu hrůzy.

„Tak a tady máme naší poslední oběť," zabručel Garth.

„Vypadá to tak," kývl Morgan, hned však na to se zamračil. Jestli ovšem tohle byla ona oběť, kde byl neznámý?