Novice

Část 23.

ALICE: 

Když Justin pořád neodpovídal na moje zoufalé volání a nechtěl se pohnout,musela jsem zaběhnout pro tatínka. Ten jakmile uslyšel,že se s Justinem něco děje,neváhal a vyběhl po schodech až do jeho pokoje.

JUSTIN: 

,,Justine?"

Ozval se z dálky tátův hlas. Mezi rukama jsem udělal škvíru,abych na něj viděl. Stál u dveří a starostlivě se na mě díval. 

,,Nech mě o samotě tati"

Obrátil jsem se na břicho. Slyšel jsem kroky přibližující se k mé posteli. Postel se prohla pod tátovou váhou a já se na něj koukl.

,,Co se stalo?"

Sebral jsem mobil ze stolku,kam ho položila Alice a přejel na zprávu od Katie. Podal jsem mu mobil a znovu zaryl hlavu do polštářů. Táta si přečetl zprávu a mobil položil zpátky na stolek.

,,Ještě pořád si jseš jistý tím,že tu chceš zůstat?"

,,Ne tati. Pojedu znovu do Anglie a porvu se s tím vším. Jak jsi mě to učil. Jsem přece chlap" Sedl jsem si na posteli a táta mě poplácal po zádech

,,Tohle je můj syn" Řekl pyšně a odešel z mého pokoje

KATIE: 

Domů už jsem se neřítila jako k Justinovi. Šla jsem pomalým krokem zachumlaná do kabátu. Už dávno jsem přestala kontrolovat co minutu mobil,jestli mi náhodu nepřišla zpráva od Justina. Ve všech oknech byly vyvěšené vánoční stromečky,vločky nebo světýlka. Na domech nebo venku na zahradách byly barevné světýlka,které lákaly pozornost.

Usmála jsem se a při pohledu na sníh jsem si vzpomněla na Justina...

Začínal být podvečer,když jsem s Justinem šla po cestičce. Každý už byl na odchodu domů,ovšem Justin trval na tom,že mě doprovodí až k brance. Šli jsme kolem "našeho" parku a Justin mě naráz zastavil.

,,Hele,koukej!" Ruku dal přede mě a ukázal do parku

,,Co?"

Zvědavě jsem přišla blíž. Justin to ovšem měl promyšlené a jen co jsem přišla před něho,strčil do mě a svalil mě do sněhu. Sotva jsem se na něj otočila,probodávala jsem ho pohledem,který kdyby mohl,zabíjel by. Justin se zasmál,pokrčil rameny a vzal si do ruky sníh ze které udělal kuličku. Než jsem se stačila vzpamatovat,už jsem ji měla na sobě a Justin byl schovaný za nejbližším stromem.

,,Však počkej,ty to ještě schytáš!" 

Vstala jsem,oprášila ze sebe sníh a utíkala za nejbližší strom. Ze země jsem vzala sníh a udělala z něj kuličku. Byla namířena do Justinova obličeje,ale strefila jsem se do jeho ramene. Těsně vedle...

Dobrou čtvrt hodinu jsme se schovávali za stromy a slepě na sebe házeli kuličky. Pak ale ovšem oba najednou jsme vyběhli spoza stromů oba proti sobě a když jsme stanuli tváří v tvář,sebrali jsme sníh a mazali se s ním po obličeji a snažili se dát si ho i za krk. Nakonec jsme se oba žduchli a spadli společně do sněhu. Začali jsme dělat andělíčky a pozorovali vycházející hvězdy.

,,Každý den by mohl být jako dnešek" 

,,Mohl" Zasněně jsem řekla a podívala se na Justina 

***

Možná,že být s Justinem by nebylo zlé. Co zlé. Bylo by to úžasné. Sama jsem se přece přesvědčila o tom,že není jako všichni kluci. Že není vůbec takový děvkař a frajírek, za jakého jsem ho považovala. On totiž-