4. O 3 roky později, Oslava Narozenin

752 42 11
                                    

Nahoře v médiích si pusťte písničku při které jsem to psala. Omlouvám se za neaktivitu! :-) A teď k příběhu! A omlouvám se že dlouho nevyšla část. Snad vám to vynahradím.

Dnes jsem vstala a podívala jsem se do kalendáře. Dnes je skvělý den. Mám přece narozeniny! Super už je mi 18! Šla jsem do obýváku, ale nikdo tam nebyl. Rozhodla jsem se vyjít z domu a myslela jsem že rodiče budou venku. Ale venku nikdo.

Uslyšela jsem něco. Otočila jsem se a uviděla jsem Alici. 

"Alice to jsi ty! Ani nevíš jak jsi mě vylekala!"

"Promiň. Rozhodně jsem tě nechtěla takhle vyděsit. Jo a všechno nejlepší!"

"Díky a vlastně si první člověk kdo mi dneska popřál."

"Renesmee? Tohle jsou vlastně tvoje poslední narozeniny. Po tomhle dnu už nebudeš stárnout..."

"Já zapomňela....."

"Už na to nemysli. Teď půjdeme do obchoďáku. Určitě by jsme ti měli pořídit k dnešnímu dni speciální šatičky."

"Tak dobře Alice, ale kde jsou ostatní?"

"S tím už se netrap. Tak pojď. Pojdeme autem tvého táty."

"A on to dovolil?"

"No jasně."


Tady máte Edwardovo fáro: 

Nasedly jsme do tátova auta

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Nasedly jsme do tátova auta. Alice si sedla za volant a já vedle ní. Alice zastrčila klíček a auto bylo nastartované. Už jsme jely. Míjely jsme plno lesíků a jehličnatých stromků. Potom jsme jeli kolem louky na které bylo plno barevných květů. Za chvíli jsme už byli na náměstí a Alice zaparkovala na parkovišti vedle nákupního centra. 

Alice vystoupila první a celá natěšená na nakupování. Už chtěla zamknout a nevšimla si že ještě sedím v autě.

"Halo! Ještě jsem nevystoupila!"

"Jej. Promiň. Ale víš jak jsem natěšená na to oblečení?" 

Vystoupila jsem a rozhlížela jsem se po všech obchodech.

"Tak kam půjdeme první?"zeptala se Alice

"Nevím. Vyber nějaký obchod ty Alice. Jsi na takové věci odborník."


Po dvou hodinách nakupování jsme ještě šly do jednoho obchůdku kde prodávali šaty.

"Hele Alice. Tyhle se mi líbí."

"Hmm. Ukaž. "

"Mám si je vyzkoušet?"

"No jasně holka. Tyhle ti budou sedět."

Šla jsem se převléct do kabinky. Vyslékla jsem ze sebe své tričko a kalhoty a zůstala jsem ve svém spodním prádle. "Myslím si že mám hezkou postavu,"pomyslela jsem si. Dala jsem na sebe šaty a šla se ukázat Alici. 

"No. Jak vypadám?"

"Oh! Renesmee. Vypadáš božsky!"

"Díky. Bereme je?"

"No jasně. Tyhle šaty musíme koupit." 

"Tak já se jdu zase převléct."

"Počkej! Nech si je na sobě. Já to zaplatím a můžeme jít."

Alice vytáhla svou kreditní kartu a šla zaplatit k prodavačce.

"Dělá to 500 Kč," řekla prodavačka. (Napsala bych dolarů, ale nevím kolik dolarů je 500 Kč :D)

Koukla jsem se na sebe ještě do zrcadla.

Nové šaty Renesmee:

"Hele nepůjdeme už domů Alice?"

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Hele nepůjdeme už domů Alice?"

"Tak dobře."

Nastoupily jsme do auta a jely jsme domů. Obchoďák už zmizel a už šly vidět lesy. Už šel vidět náš dům a vila. Alice zaparkovala a vystoupily jsme.

Alice se někam vypařila a já jsem si řekla že půjde do vili a popovídám si s babi a dědou. Zaklepala jsem a čekala že mi jako vždycky otevře děda. Ale nikdo neotevřel. 

Zabrala jsem za kliku a ve vile byl ticho. Šla jsem do obývacího pokoje a málem jsem dostala infarkt!

"Všechno nejlepší!!!!!"zakřičelo několik známých hlasů najednou.

Po obývacím pokoji byli všude vyvěšené balonky a velká cedule s nápisem: Všechno nejlepší Renesmee!

"Tohle všechno jste uspořádali pro mě?!"

"Ano zlatíčko. Všichni tě máme moc rádi a na své poslední narozeniny nesmíš zapomenout,"řekla maminka.

Přišel ke mě Jake a obejmul mě a pošeptal mi do ucha: "Moc ti to sluší, Nessí."

Dostala jsem dárky. Od mámi a táty jsem dostala řetízek z pravého zlata a náušnice k tomu. Od Alice a Jaspera jsem dostala plavky a zbrusu novou kabelku.  Od babičky a dědy jsem dostala Starodávnou knihu o našem rodě a od Rosalie a Emmeta nový fotoaparát. Ale Jackob mi nic nedal....

"Neboj, mám pro tebe taky dárek. Jen musíš jít se mnou." 

Další kapitola a tentokrát 621 slov! Doufám že se vám kapitola líbila a těšte se na další. A jinak díky za hvězdičky, přečtení a pěkné komentáře. Ahoj, vaše Petra1593 :)

Twilight Saga Renesme. Jak To Bylo Dál?Kde žijí příběhy. Začni objevovat