Fifty Shades Of Draco (POZASTAVENO)

Kapitola 2.

Polibek trval tak půl sekundy a zhruba po jedné vteřině mě začala pálilt tvář. Ne, nevzplanul jsem vášní, ale dostal jsem od Grangerové pořádnou facku a ještě k tomu, jako bonus, přezdívku. "Ty prase!" zařvala na mě a podle ruky kterou napřáhla jsem usoudil, že se mi chystá dát další výchovnou. A jelikož jsem měl pravdu -ostatně jako vždy- chytl jsem jí za tu napřaženou ruku, která se právě chystala přistát na mé druhé nepoznamenané tváři a pevně ji stiskl. "Pusť mě!" zavrčela a cukáním mi to dávala najevo. Snažil jsem se zachovat si "Snape-face" i přes to, že jsem měl chuť se smát. Ale protože by to nebylo tak sexy, držel jsem svůj kamenny výraz na tváři dál... Díval jsem se jí hluboko do očí. Bylo to asi poprvý co jsem si všiml jakou barvu očí vlastně má. I přes to, že jsem se jí zkoušel svým svůdným pohledem zhypnotizovat, sebou nepřestávala trhat. "Hypnóza zřejmě moc nezabírá... Musím asi nasadit trochu vyšší kalibr..."
řekl jsem si v duchu a povolil stisk. Později jsem však zjistil, že to asi nebyla úplně správná taktika, protože zhruba do 3 sekund od puštění ruky Grangerové jsem ucítil šílenou bolest v rozkroku. Svalil jsem se na zem a skrz bolestí přimhouřené oči jsem viděl jak Grangerová utíká pryč z knihovny. Ani jsem se nezmohl na ní zakřičet nějakou pořádně sprostou nadávku nebo výhružku.
Po zhruba 20 minutách jsem se mohl alespoň zvednout. Opřel jsem se hlavou o regál a rozdýchával jsem námahu, kerou mi zvednutí ze země dalo. Nadrženost mě po tomhle výprasku - teda spíš výkopu - rozhodně nepřešla. Ba naopak, byla ještě mnohem větší, což mě popravdě trochu překvapilo. "Já se toho panictví asi nikdy nezbavím!" bouchnul jsem hlavou o regál, ze kterého vzápětí vypadla kniha - Léčivé obklady na bolesti všeho druhu - "Díky!"