Nejlepší přítel

1/3

,,No tak pospěšte! Už se nemůžu dočkat!" volal černovlasý chlapec, který netrpělivě překračoval před branami útulku. Jeho matka mu vlepila pohlavek.

,,Budeš hodný a žádné cavyky!" zahulákala mu do ucha.

,,Neboj se, budu ten nejhodnější na celé planetě." Zabrblal chlapec. Jeho otec se usmál.

,,Tak utíkej Luffy a neztrať se."

,,Jupííííííí!" hlasitý výkřik protrhl tiché místo a během chvíle byl chlapec za branami. Na tenhle den se Luffy těšil jako pětileté dítě. Vždycky si přál psa, ale dokud byl malý, rodiče mu jej nedovolili. A k jeho osmnáctým narozeninám konečně svolili. Z toho důvodu byl celé ráno k nevydržení a párkrát schytal pohlavek. Ale vůbec mu to nevadilo.

Procházel okolo klecí, ve kterých byli psi různých ras a velikostí. U každé klece se zastavil, prohlédl si psa uvnitř a přečetl si cedulku s údaji o psu. Bohužel na pravé straně jej nezaujal ani jeden pes a zklamaně si povzdychl. Nechtěl starého psa a nechtěl ani malé štěně, které by musel trénovat. Jeho výběr byl omezený. Otočil se a začal zkoumat levou stranu s klecemi. Tam jej zaujal dvouletý hnědý vlčák. Nebyl nijak svalnatý ale jeho požadavkům zatím vyhovoval. Zapsal si ho do paměti a šel dál. Překvapení jej čekalo u třetí klece od konce. Ležel v ní velký vlčák. Měl nazelenalou srst a už od pohledu působil hrdě. Luffy si dřepl před klec, aby si jej více prohlédl. V tu chvíli vlčák otevřel oči a podíval se přímo na něj. Jeho černé oči Luffymu viděly až do žaludku a když se vlčák postavil, vykulil chlapec oči. Vlčákovo tělo bylo mohutné a svalnaté, jeho srst byla huňatá a jemná na dotyk. Luffy neváhal ani chvíli.

,,Mami! Tati! Chci tohohle!" vykřikl a vlčák se přikrčil a zavrčel.

,,Jsi si jistý chlapče?" zeptal se prodejce, který dorazil společně s Luffyho rodiči.

,, Jsem si jistý. Proč se ptáte?" Luffy naklonil hlavu na stranu. Prodejce se podrbal za krkem.

,,Je to kříženec vlčáka a vlka obecného. Je velice těžké jej vycvičit a dvě rodiny, které jej měly před vámi nám jej do dvou měsíců vracely s tím, že je velice problémový."

,,To je v pořádku, bude to můj nejlepší kamarád." Zazubil se Luffy a bylo rozhodnuto. Po vyřízení všech papírů vezli vlčáka domů. Seděl na zadním sedadle a svou velikostí převyšoval Luffyho, který nafoukl tváře. Dům, ve kterém bydleli, byl obrovský s gigantickou zahradou se dvěma fontánami, hromadou květin a ovocnými stromy, na kterých rodina vydělávala. Jakmile zaparkovali, Luffy pustil vlčáka z auta a zavedl jej po schodech do svého pokoje. Tam se rozvalil na posteli královské velikosti a vlčák vyskočil za ním, kde se uvelebil vedle něj. Luffy se na něj zkoumavě podíval. Vlčák byl překrásný. Měl jenom jeden a půl roku, ale vypadal tak na tři. Zazubil se.

,,Od teď budeme nejlepší kamarádi." Začal a vlčák nastražil uši.

,,Budeš tu jediný pes široko daleko, ale doufám, že nebudeš smutný." Výraz v Luffyho obličeji nahradil smutek a hlasitě si povzdychl. Vlčák se na něj tázavě podíval.

,, Víš já nemám žádné kamarády. Říkají, že se chovám na svůj věk nepřípustně a že s člověkem mého typu se nikdo kamarádit nebude." Tiše vzlykl nad smutnou vzpomínkou. Vlčák tiše zavrčel a položil si hlavu na Luffyho hruď.

,,Jsem to já ale blázen." Zasmál se Luffy a otřel si slzy z koutků očí. Pak se podíval na psa, který jej pozoroval jako ostříž.

,, Ještě nemáš jméno viď?" zvedl ruku a podrbal zvíře za ušima. Pes zavrčel a přivřel oči. Po chvilce ticha se Luffy usmál.

,,Zoro, budu ti říkat Zoro."