Strážný anděl (HP)

Kapitola první

Tak jsem se rozhodla přispět svojí troškou Potteroviny a přidávám svůj starší příběh. Přesněji mě napadl tak před čtyřmi lety, ale chvíli trvalo než jsem ho začala psát, potom jsem ho začala zveřejňovat na PP a teď jsem se pustila do další verze :)

Lily si přitáhla tmavě zelený svetr blíž k tělu a čelo si opřela o okénko Bradavického expresu. S obavami sledovala vzdalující se nástupiště 9 a tři čtvrtě a roztřeseně pomyslela na nadcházející rok v Bradavicích.

Celé dětství se d oškoly čar a kouzel naskuteně těšila a teď, poprvé po pěti letech, se návratu do školy bála. Náhle hrad, který byl po čtyři roky jejím domovem, vnímala jako hrozbu. V představách téměř viděla temný, těžký mrak zlověstně se vznášející nad školou.

Potřásla hlavou, aby chumrné myšlenky odehnala a upraila si kapuci s kožešinkou na okraji. Teplý, tmavě zelený svetr s velkými knoflíky byl dárek od babičky Weasleyové, která k Lilyně radosti konečně upustila od svých typických svetrů přes hlavu s různými obrázky, kterých měli doma ve sklepě plnou skříň, a alespoň svým vnučkám pletla jiné svetry.

Polekaně sebou trhla, když se dveře kupé prudce otevřely a sykla, když se loktem udeřila o okno. Vrhla po dveřích nevraživý pohled a vzápětí otráveně nakrčila nos, protože ve dveřích stál vysoký, štíhlý chlapec se světlými, rozcuchanými vlasy a ocelově šedýma očima.

"Nazdárek Potterová!" zahlaholil Scorpius Malfoy vesele a usadil se na sedadlo proti ní, zcela ignorujíc Lilyno podráždění. Usadil se na sedadlo proti ní a nohy si opřel o sedadlo těsně vedle Lily. "Nevadí ti, když si přisedneme?" zeptal se s vyzývavě zvednutým obočím a samolibým úsměvem. Thomas Flatcher, vychrtlý, tmavovlasý chlapec s našedlou pletí a zapadlýma zelenýma očima, Scorpiusův kamarád, se posadil vedle něho a začal něco hledat ve své tašce. Lily nikdy nedokázala pochopit, proč se s ním Malfoy kamarádí, neskutečně se od sebe lišili.

Unaveně se na Scorpiuse ušklíbla. "A zmizíš, když řeknu, že chci být sama?" Aniž by čekala na jeho odpověď, opřela si hlavu o okno a zavřela oči. Kromě šustění papírů, jak Thomas stále něco hledal, se v kupé rozhostilo ticho.

"Možná, když pěkně poprosíš," zaslechla jeho hlas před tím, než usnula.

Scorpius užasle sledoval dívku na protějším sedadle. Změna, která se s ní za dva měsíce prázdnin udála, ho šokovala.

Už od dětství Lily překypovala energií, která z ní sršela na všechny strany. Teď ovšem byla křídově bledá, pohublá a pod očima měla tmavé kruhy.

"Vypadá nemocně, co?" poznamenal Thomas a konečně svoji tašku odložil na vedlejší sedadlo. Scorpius potlačil iracionální žárlivost, která ho zaplavila pokaždé, když Lily někdo jiný pozoroval. Téměř celou noc oslavoval, když se v dubnu rozešla se svým přítelem Kayem.

"Proč s ní prostě nezačneš chodit? Bojíš se, že tě nebude chtít?" ušklíbl se Thomas a Scorpius se k němu doteně otočil.

"Dokážu sbalit každou holku, jako bys to po těch letech nevěděl."

"Co takhle se vsadit? Pokud s Potterovou budeš o Štědrém dnu chodit, můžeš si říct o cokoliv. A pokud nebudeš, řeknu si já o co budu chtít,ů napřáhl k němu Thomas ruku. Scorpius na něho chvíli zmateně zíral, nakonec ale pokrčil rameny a potřásli si rukama.

Lily se prudce posadila a polekaně rozhlédla po kupé. Třesoucími se prsty si z tváře odhrnula pramen tmavě zrzavých vlasů a pohlédla na Scorpiuse. Jeho stříbřitě modré oči ji sledovaly s neskrývanými obavami, rychle však nabyly svůj obvyklý chladný odstín.

"Snad nebudeš brečet?" zeptal se pohrdavým tónem a Lily okamžitě zaplavil vztek. Rozhodně přimhouřila oči a pevně sevřela lem svetru.

"Vypadám snad na to?" odskla. Se zaťatými zuby přetrpěla Malfoyův hodnotící pohled, kterým pomalu přejel po její postavě.

"Upřímně? Nevypadáš zrovna odolně, Potterová. cos o prázdninách dělala? Snažila se zlomit rekord a naspat za dva měsíce co nejméně hodin?"

"Nesnažila jsem se zlomit žádný pitomý rekord!" zaprskala jako rozzuřená kočka. Skutečnost, že z poloviny uhodil hřebíček na hlavičku, ji rozzlobila ještě víc. Scorpius se samolibě uculil a očividně si její rozhořčení vychutnával. Zhluboka se nadechla a vydechla.

Poslední dobou byla mrzutá a stačilo málo, aby se rozzlobila. Nicméně Scorpius měl odjakživa nesporné nadání ji vyprovokovat neobyčejně rychle.

Mezi bratry Potterovými a Scorpiusem panovala už od dětství nevraživost, kterou zřejmě podědili od svých otců. Draco Malfoy a Harry spolu sice už vycházeli, nicméně jejich vztah byl napjatý a prkenný. Zato jejich manželky byly nejlepší přítelkyně. Lily se Scorpiusem dříve kamarádila, ale s jeho nástupem do Bradavic se jediné setkání neobešlo bez vzájemných provokací a naschválů, jež nezřídka vyvrcholily v hádku či rvačku.

"Půjdu se podívat po Jamesovi," prohlásila studeně a zvedla se ze sedadla právě ve chvíli, kdy vlak prudce přibrzdil. Lily s vyjeknutím spadla přímo na Scorpiuse, který ji pohotově zachytil a přitáhl si ji na klín. Zmateně se od něho odtáhla a vyhlédla do tmy za oknem a šokovaně zjistila, že vlak zastavil uprostřed ztemnělých polí. Z okolních kupé se ozývalo posouvání dveří, jak ostatní studenti vyhlíželi ven.

"Nic tam nevidím," odpověděla dřív, než se Scorpius stačil zeptat. "Jenom tmu a pole." Odvrátila se od okna a zachytila Thomasův pobavený výraz. Do tváří se jí nahrnula krev, když si uvědomila, že sedí na Malfoyově klíně a ten ji rukou objímá kolem pasu. Rychle se vyskočila a uhnula z jeho dosahu.

"Počkej Lily," zachytil ji pohotově za ruku. "Neměla by ses po vlaku pohybovat sama, když nevíme, co se děje. Půjdu s tebou a zkontroluju Lauru," zvedl se a Lily si všimla, že v levačce svírá připravenou hůlku. I ona měla ruku v blízkosti kapsy, v níž nosila svoji hůlku. Jako nezletilá sice nesměla kouzlit mimo školu, ale přesto ji neustále nosila při sobě.

Štíhlá, jeden a půl palce dlouhá hůlka z ebenového dřeva s jednorožčí žíní pocházela z krámku pana Olivandra, známého výrobce hůlek. A přesto, že to podle tety Hermiony bylo nemožné, hůlka v její ruce nedočkavě pulzovala magií. Každou hůlku, kterou kdy držela vnímala jinak.

Opatrně vyklouzli na chodbu. Studenti z vedlejších kupé se rozhlíželi po chodbě a zmateně si vyměňovaly informace.

Lily stiskla hůlku pevněji v ruce a následovala Scorpiuse prodírajícího se plnící chodbičkou. Náhle všechna světla zablikala a s tichým zapraskáním zhasla. Polekané výkřiky a zvolání jí náhle zněla jakoby z dálky. Prudce se jí zatočila hlava a chvatně se opřela o chladné okno. Hůlka v její ruce se slabě zachvěla.

Lily! Lily!

Tichý, syčivý hlas se rozléhal všude kolem. Po zádech se jí plížil mráz a hůlka jí vypadla z roztřesených prstů, jen stěží odolávala nutkání zakrýt si uši. Panika jí stěží dovolovala dýchat, všechno kolem se začínalo rychle točit, až ztratila pevnou půdu pod nohama.