Brooklyn a já

2.

Hned jak jsem otevřela email, málem jsem umřela umřela radostí. Oni mi to vážně splní! Splní to! Bože můj, nemůžu tomu uvěřit.

V emailu stálo: ,,Ahoj Natálie, když máš ty narozeniny, rozhodly jsme se tvoje přání splnit. Setkáš se s Davidem Beckhamem, jeho manželkou a jejich dětma! Odlétáte z letiště Václava Havla v Praze 2.4. v 20:55. Dostavte se na letiště maximálně dvě hodiny předem. Letenky jsou vám zaslány v příloze. Stačí si je jen vytisknout. Výlet je pro dvě osoby, s přespáním v nejluxusnějším hotelu ve Worsley se snídaněmi a večeří 3.4. v krásném podniku s celou rodinou Beckhamových." Začala jsem křičet radostí. ,,Kdyby jste chtěli ještě někoho dohlásit, není v tom problém, jen nás o tom informujte ve formě emailu ještě dnes. Výlet je na týden s tím, že 9.4. v 5:25 odlétáte z mezinárodního letiště v Machesteru. Tím pádem budete mít týden na to se podívat jak vypadá Worsley a Manchester. Doufáme, že jste ráda a přejeme za ceý tým Evropy 2 štastnou a pohodlnou cestu."

,,Aaa..ano, ano, ano! Fakt se s ním setkám! Jo!" ,,Co se děje?" zeptala se Nikča, moje ségra. ,,Ále, nic.." odmlčela se Naty ,, jen se setkám s Brooklynem Beckhamem." ,,A to tady ječíš jak pomatená, jen kvůli dalšímu pitomýmu výplodu z tvý palice?" ,,Počítač je otevřenej, podívej se." Niki přešla ke stolu a začala číst. ,,A přemejšlela si už o tom s kým tam pojedeš?" řekla Niki s širokým úsměvem na tváři. ,,Přemejšlela jsem o tobě, ale nevím no..potom co si mi řekla" ,,Promiň, já si fakt myslela, že si děláš srandu." ,,Já vím." uklidnila jsem jí,,A taky jsem přemejšlela, nechtěl by s náma jet Pája?"

Pája je Nikči přítel. Je o dva roky starší jak ona a známe ho odmalička. Vždycky to byl Nikči nejlepší kamarád. Ale potom jí pozval na rande a teď jsou spolu už pět měsíců. Je fotbalista. Docela i dobrej. 

,,To by asi šlo." přemýšlela Nikča ,,Hned mu zavolám. Počkej, jo?"

Než Niki přišla, řekla jsem všechno mámě. Máma se najednou usmívala a bylo vidět, že je ráda, že i já jsem po dlouhý době šťastná. Takhle šťastnou mě totiž neviděla od tý doby, co si začala s Honzou.

,,Hned jim napiš, že jedeme ve třech." přiběhla Nikča s radostí v hlase.

Jo, takže jedeme ve třech. Tohle bude nezapomenutelný.

---

Ve čtvrtek jsem všechno řekla Sebastianovi a Lucce. Nemohli tomu uvěřit. Byli rádi i za mě. Konečně mě po téměř roce viděli s upřímným úsměvem od ucha k uchu.

V pátek nebyl Sebastian ve škole, ale Lucka naštěstí jo. Celý den jsme si povídaly o tom, jaké to bude. Jestli Brooklyn bude tak krásný, jak vypadá a jestli bude Harper tak roztomilá, jak vypadá. Už se nemůžu dočkat.

Celou sobotu jsem se nezastavila a přemýšlela jsem, co bych si ještě neměla zapomenout. Přemýšlela jsem, jestli si mám vzít radši tyhle nebo tyhle boty. Tyhle a tyhle šaty. Nebo v jakém tričku bude do Spojeného království lepší letět. Bylo jsem hrozně nervozní. Zatímco Nikča byla úplně v klidu. Tu klidnou povahu jí opravdu závidím.

V neděli jsem se probudila až v jedenáct hodin. Zašla jsem si do sprchy, vyčistila si zuby, dobalila si poslední věci. Připravila si věci ve kterých pojede a dala si oběd. Niki už odjela. Setkám se ní a Pájou až v půl deváté na letišti u vchodu.

---

19:15

,,Mami, už musím jet! Pojď se semnou rozloučit." zakřičela jsem na mámu, která akorát bežěla z horního patra. ,,Budete mi ten týden chybět. Doleťte v pořádku a hned mi napište. Pište mi celou dobu! Foťte to. A hlavně, užijte si to!" ,,Taky nám budeš chybět. Mám tě ráda, mami. Ahoj." ,,Pa."

Sedla jsem si do auta - mám auto od patnácti - a vyjela jsem. Těšila jsem se. Hrozně moc.

Když jsem zaparkovala na letišti bylo 20:20. A z parkoviště to trvalo mnimálně pět minut se dostat k hlavnímu vchodu letiště. Nikča s Pájou tam už na mě čekali.

Čekání na letadlo bylo v pohodě a uběhlo celkem rychle. Když jsme nastupovali do letadla, zase jsem si uvědomila kam letím a za kým. Dohnalo mě to k úsměvu. Sedla jsem si na své místo a čekala na start.

 HOLKA - NIKI               KLUK - PÁJA