the Triangle

Nehoda

Alec se naštvaně vyřítil z budovy Wessexského Korunního soudu. Již podruhé za jeho život se u soudu rozpadl případ, na kterém dělal. Zpropadená Sharon. Ovšem tohle nebyl jediný důvod, proč byl naštvaný. Tím druhým a hlavním důvodem byla Tess. Jeho bývalá manželka, a také ta, která od něj před chvílí převzala ztracený náhrdelník spolu s Claire, jenž jej měla u sebe po celou dobu. Alec jí věřil, a o to více byl naštvaný. Ale ne tolik, jako na Tess. Čtyři roky... Čtyři podělaný roky. Tiše soptil. Téměř pět let se mu vysmívala do očí. A přitom nebýt něj, nebýt toho, že to tehdy vzal celé na sebe, její kariéra by byla asi tam, kde jeho. Nebyla by vůbec. A ten výraz, když se mu teď omlouvala. Neskutečné. Jestli ho v tuhle chvíli něco mrzelo a dělalo mu starost, byla to Ellie. Strašně moc si vyčítal, co se před chvílí stalo. Kdybych já blbec tehdy nešel najít pachatele sám, nebo kdybych ji za ním nepustil, všechno teď mohlo být v relativním pořádku. Ellie z toho musí být na dně. Stejně jako Latimerovi a asi všichni, kdo je znal. Pomyslel si a povzdechl. Na litování teď ale nebyl čas. Nyní má důležitější úkol, který už tak dlouhou dobu chtěl mít z krku. Uzavření případu Sandbrook se mu ještě před několika týdny zdálo jako nemožné. Případ jej připravil téměř o všechno a málem ho i zabil. Nyní tomu bylo jinak. Důkaz byl nalezen, stačilo jen někoho usvědčit. A k tomu nutně potřeboval i Ellie. Ač si to zprvu nechtěl vůbec přiznat, Ellie byla výborná policistka. Pečlivá, chytrá, všímavá, důsledná a jen díky ní se mu podařilo toho nashromáždit tolik, aby byl schopen někoho obvinit. Ještě více si však odmítal přiznat něco jiného. Byl to fakt, že čas strávený po jejím boku mu už delší dobu nebyl nepříjemný. Ba naopak. Užíval si každé chvíle strávené s ní, i když to nedával najevo. Samozřejmě tu stále byly věci, které jej na ní iritovaly, ale i tak v Ellie pomalu, ale jistě nacházel velké zalíbení. Kamarádka, tak by to ještě nedávno nazval. Ale nyní? Sám si nebyl jistý. Utekla hodně dlouhá doba od chvíle, co k někomu cítil něco obdobného. Byly tu chvíle, kdy měl chuť jí chytnout za paži, přitáhnout ji blíže k sobě, podívat se jí do jejích překrásných hnědých očí a říct, že ji má skutečně rád. Nikdy se k tomu však neodhodlal. Bál se? Možná. Ellie byla stále velmi zranitelná a nikomu příliš nedůvěřovala. Proto se k ní alespoň snažil chova, jak nejlépe dovedl. I když mu to ne vždy vyšlo. Tajně doufal, že si toho všímá. Byli takový páreček zdeptaných a zhrzených detektivů. Jeden více než druhý a věděli to o sobě moc dobře oba dva. Ellie si tohle nezasloužila. Pokračoval ve svých myšlenkách. Je jednou z mála osob, co mě poslední dobou brala jako člověk a pomáhala mi. Nebylo to poprvé, kdy pro mě udělala něco, co nemusela. Nedivil bych se, kdyby mě poslala do háje s každou věcí, kterou jsem potřeboval. A teď, teď je na tom ještě hůř. Mělo to dneska všechno skončit, kolotoč všech událostí se měl nadobro zastavit, ale ne. Bude se otáčet dál. Možná, že je chyba ji teď znovu, a snad již naposledy, zatáhnout do případu, u kterého ani nebyla od začátku. Ale potřebuju ji... A až tohle všechno skončí, měl bych... Měl bych jí konečně říct, že k ní skutečně něco cítím. Zadumaně se rozhlédl a vydal přes parkoviště, přemýšleje, kde by mohla být. Nevšiml si, že Tess vyrazila za ním.

---

Ellie seděla spolu s Beth na schodišti vedle budovy soudu. Obě byly lehce zarudlé od pláče, ale už neplakaly. Jen koukaly do nikam před sebe a obě si v hlavách znovu a znovu přehrávaly to, co se před chvílí odehrálo v soudní síni. Nevinný. Znělo to tak špatně a nefér.

„Co s námi teď bude? Nemůže zůstat v Broadchurch, to prostě nejde." Prolomila nakonec ticho Beth a s povzdechem si objala kolena.

„Nezůstane. Jsem si jistá, že se postaráme o to, aby se už nikdy nevrátil." Přikývla Ellie a ustaraně se na Beth podívala. Vítr si pohrával s jejími temně hnědými kudrnatými vlasy, které měla poněkud ledabyle upravené několika sponkami. Měla strach. Ale ne o sebe. Spíš o všechny kolem, a především o svoje děti. Zámky doma vyměnila už dávno, ale kde je jistota, že se nějakým způsobem nedostane domů a nevezme ji Toma s Fredem? Nebo snad ji? Taková jistota nebyla. Tak strašně moc by si přála, aby bylo všechno v normálu, aby to byl někdo jiný než on. Nebo, aby ho alespoň navždy zavřeli. „Měli bychom jít. Chtěla bych být doma dříve než..."