I love you, too.. 'FF // VADAK

1. Část - Štěstí/Smůla ?

"Broučku, už máš sbaleno ?" Zeptá se mě mamka

"Já doufám, že jo" Odpovím

Dneska se musíme odstěhovat z Brna, protože si mamka našla výborně placenou práci v Kladně. Naštěstí mi to vůbec nevadí, protože se mi v mé třídě nelíbilo, lidé mě šikanovali, posmívali se mi a ani nevím proč. Konec konců jsem ráda, že začnu nový život někde jinde. Doufám, že se tam najde alespoň někdo s kým si budu rozumět. No uvidíme jestli se na mě obrátí štěstí a nebo smůla..

"Tak co, těšíš se ?" Volá na mě mamka, když nastupuji do auta.

"Celkem jo" Usměji se na mamku a ta mi úsměv oplatí.

"Doufám, že si najdu nějaké kamarády" Řeknu mamce a ta se na mě otočí.

"Určitě.. Jen hlupáci by se nebavili s tak skvělou holkou jako jsi ty" Usměje se a já taky

Vzala jsem si sluchátka a začala poslouchat nějaké mé oblíbené songy..

"Tak a jsme tady" Řekla mamka a šťastně vystupovala s auta

Vzala jsem si všechny své věci a vešla do nádherného domečku. Nečekala jsem, že budeme mít tak velký dům.

"Chceš se podívat do svého pokoje ?" Zeptala se mě mamka.

"Jasně" Usmála jsem se a vyběhla za mamkou po schodech nahoru

Když mamka ukázala na jedny dveře, tak jsem pochopila, že tam se bude ukrývat můj pokoj. Zavřela jsem oči, pomalu otevřela dveře a vstoupila jsem do pokoje. Pomalu jsem otevřela oči..

"To je nádhera !!" Vykřikla jsem a usmála se na mamku. Šlo vidět, že měla radost, že se mi pokoj líbí.

Měla jsem obří manželskou postel. Celý pokoj byl tak čistý a uklidňující. Zkrátka jsem si ho hned zamilovala.

"Andrejko, nechtěla by ses dneska kouknout, jak to tady v Kladně vypadá ?" Podívala se na mě mamka a usmála se.

"No jasně, ráda" Přikývla jsem a šli jsme do auta.

Když jsme vystoupili, tak jsem se rozhlídla. Bylo to tu hezčí než v Brně.

"Hele Andy, mám ještě nějakou schůzku kvůli práci, takže se můžeš jít někam podívat a za 2 hodiny si tu dáme sraz jo ?" Zeptala se mamka

"Jasně" Přikývla jsem a šla jsem

Byla mi celkem zima, a tak jsem si řekla, že půjdu někam do obchodu. V dálce jsem viděla malý útulný domeček, kde bylo napsáno 'Cafe Bar'. Super, kavárna je to, co jsem potřebovala. Dám si tam nějaké Cafe a půjdu dál. Když jsem vešla, tak mě překvapilo, že tam byl jen jeden člověk. Ta kavárna byla nádherná, tak nechápu proč tam nikdo nechodil, ale co už. Šla jsem a objednala si kávu. U jednoho stolku jsem viděla nějakého kluka. Řekla jsem si, že si zkusím přisednout, protože jsem se chtěla s někým seznámit.

"Ahoj, můžu si přisednout ?" Usmála jsem se na něj

"Ahoj" Usmál se a naznačil mi, abych si sedla

"Jak se jmenuješ ?" Zeptal se mě

"Andrea" Odpověděla jsem mu

"Moc krásné jméno" Usmál se a šlo vidět, že se trochu začervenal 

"Děkuji a tvoje mohu znát ?" Zeptala jsem se 

"Ehm.. Jo.. Vadim" Odpověděl trochu nejistě.

"Vadim, moc hezké jméno" Usmála jsem se a on také

Pak jsme se tam asi hodinu bavili o všem možném. Přijde mi, že o sobě víme za tu hodinu snad vše. Je mu 17 a zjistila jsem, že se mnou bude chodit do třídy až nastoupím. 

"Crrr !!" Někdo mi volá

"Mami ?"

"No ahoj broučku, musím přespat tady u kamarádky, protože hned druhý den máme brzy ráno další schůzku a já bych ji nestihla, takže jestli bys mohla dojít pěšky ?"

"Jo jo mami v pohodě"

"Tak ahoj"

"Paa"

"Co se stalo ?" Zeptal se Vadim

"Nic jen musím jít pěšky domů, protože máma spí u kamarádky" 

"A nechceš doprovodit ? Usmál se

"Ráda" Úsměv jsem mu oplatila

Vyšli jsme ven z kavárny a zamířili ke mě domů. Asi v půlce cesty mi byla hrozná zima, až jsem se trošku klepala. Váďa si toho nejspíš všiml, a tak mi dal ruku kolem ramen, aby mě trochu zahřál. Musím uznat, že se mu to povedlo. 

"Tak jsme tady" Řekla jsem a ukázala na náš dům.

"Počkej, ty bydlíš tady ?" Zeptal se mě

" Joo ?" Odpověděla jsem 

"No, že já bydlím hned tady" Ukázal na dům, který byl hned na proti našemu.

"No, tak to se můžeme navštěvovat" Řekla jsem a začala se hrozně smát a Váďa taky.

"Tak děkuji za doprovod" Usmála jsem se a obejmula ho. Když jsme se od sebe odtáhly, tak nastal ten oční kontakt a koukali jsme se do očí asi minutu v kuse. Měl nádherné oči a nejradši bych na ně koukala do konce svého života. 

"Nemáš zač" Usmál se a já udělala to, co jsem nečekala, že udělám. Dala jsem mu pusu... Ale na tvář (Co jste čekali :D) 

"Ahoj" Zamávala jsem mu a on se tak nádherně usmál, že jsem si musela skousnout ret.

"Ahoj" Odpověděl a já zavřela dveře. 

Mám pocit, jako bych se každou chvíli rozplynula. Nikdy jsem tak nádherný pocit nezažila. Najednou jsem byla tak strašně šťastná, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Jediné čeho jsem byla schopná bylo opřít se o dveře a sjet až na zem, jak totálně zamilovaná puberťačka. Počkat mám ho ráda ? Jo. Jsem zamilovaná ? Možná :)

Pohled Vadima:

Nikdy jsem krásnější holku neviděl. Je tak milá, vtipná, chytrá a krásná. Celou noc jsem nad ní přemýšlel. Mám jí rád ? Jo. Jsem zamilovaný ? Možná :))