Spousta lidí sem píše svůj příběh. Tak se s váma taky podělím.
Narodila jsem se 20. září 1997 (ano, je mi 18..) ve Znojmě. Následně jsem žila v malé vesničce u Znojma se starší sestrou a mladším bratrem. Bohužel dodnes nevím, jak se vesnička jmenuje.
Když mi byl rok, dostala jsem zápal plic a byla jsem v krizovém stavu přijata do nemocnice. Nejspíš měl v tenhle moment můj život skončit. Ale neskončil. A karma se mi trestá do teď.
Rodiče byli alkoholici. Bez práce. Kradli, aby měli na chlast. Nám bohužel dali vždy jen chleba s mlékem. Nebýt babičky, ani jeden tu nejsme. No.. V takových podmínkách jsem žila do svých 2,5 roků. Pak už se na to nemohla babička dívat a zavolala na sociálku. Odvedli nás do dětského domova a od té doby jsem neviděla ani babičku a ani rodiče.
Byla jsem tam pouze rok a pak si me vzali rodiče, s kterýma žiju do teď. Nikdy nezapomenu na ten moment, jak se po 4 týdnech objevili (nevlastní) rodiče ve dveřích. Rozběhla jsem se a skočila taťkovi do náruče. (Byla jsem u nich předtím 3 dny na zkoušku a když jsem se vrátila do dětského domova, strašili mě děcka, že už si pro mě nepřijdou.)
Teď s nimi žiju už 15 let. Jsem ráda, že mám rodinu. Ale někdy přemýšlím, jaké by to asi bylo, kdybych zůstala u vlastních rodičů. Vše by bylo jinak. Nestalo by se to, co se dělo do teď. Byla bych šťastnější? Vše co se mi děje je to karma? Nebo se to prostě dít má?
*
Budu ráda za nějaký ohlas :) Pokud budete chtít, napíšu pokračování.
