Začalo to tak že byla jedna myší rodina. No teda spíš jeden otec a syn. Otec byl docela obyčejný myšák ale syn, Lumpík, uměl docela dobře vařit. V Paříži byla restaurace která se jmenovala u Horáků. Lumpíkovi se jeho sen, vařit v restaurací promítl před očima. Neváhal a vtrhl ventilací dovnitř. Prošel všemi uličkami než našel kuchyň. Bylo to jako kdyby se díval na ráj.
Seskočil z ventilace dolů na poličku a z té k hrnci, ve kterém bublala polévka. Byl nízký takže na něj Lumpík vyskočil a ochutnal polévku. ,,Málo slaná" pomyslel si a seskočil dolů. Lžíci podepřel jako houpačku, přenesl na ni sůl, a skočil na její druhý konec. Tohle samé zopakoval i s pažitkou, mrkví, brambory a kořením. Poté seskočil a protočil kolečkem které snížilo teplotu, aby ze zeleniny nebyla kaše.
Za chvilku někdo šel směrem pro polévku. Nalil ji do hlubokých talířů několik jich popadl a šel je servírovat.
Plnil jsem kuře bylinkami, ale v tu chvíli přiběhl zpět a zařval: ,,Více polívky! Lidé ji milují!''
Od té doby měl tajný kuchař napilno. Když už se chýlilo k zavření, šel se nenápadně podívat na hosty. Všichni měli jeho zeleninovou polévku, smáli se, bavili se, a to vykouzlilo úsměv na tváři i Lumpíkovi.
Lumpík proběhl ventilací a běžel domů. Už je přece jen pozdě.
