Ráno jsem se probudila s obrovkou radostí.
Včera mě pozdravili.
Vážně.
Ne ze srandy.
Šla jsem vyhodit něco do popelnice.
A jako vždycky seděli u hřbitova a kouřili.
Pozdravili mě zase a zavolali ať jdu k nim.
Malá pihatá brunetka mě pozdravila a nabídla cigaretu.
Stručně jsem odmítla.
Byli dohromady tři.
Brunetka.
Zrzavá dívka s milím úsměvem.
A její o něco míň milí bratr.
Brunetka byla Elizabeth.
Zrzka Charlotte.
A bratr Heimlich.
Šla jsem s nimi ven.
Přičemž Heimlich odjel.
Ale za to přijel hezký a milí kluk jménem John.
Pracoval v supermarketu v jednom větším městečku.
Došli jsme k jejich "hulírně".
Vytáhli cigarety.
Smáli se a vnímali mě.
Já jsem je jen pozorovala a usmívala se.
Voněli jako vanilka.
Vůbec cigarety byli černé s vanilkou.
Čerstvý vzduch lesa a vůně vanilky a alkoholu se šířili místem jako simfonie.
Už teď jsem je všechny zbožnovala.
Šli jsme si sednout k hřbitovu a přijeli Heimlich a Crystoph.
Crystoph byl roztomilí a hezký.
Měl na tváři nenucený úsměv.
