Na znamení osudu

Kočka

   Jak krásné místo. Místo, kde člověk zapomene na všechno. I do dobréa hlavně to zlé. Cítím se volně jako pták, nic kolem mě. Lidé, věci,problémy, všednost dnů a večerů. Nebýt té dívky. Ano ona. Vzpomínámsi. „Šel jsem domů z práce, bylo asi šest večer a venku sněžilo. Pomalunebylo vidět na tři kroky. Nesl jsem si sebou nákup a hračku pro méhochlupáče. Kočku Tessu. Jediná moje společnice v posledních třechletech. Zbyla mi po přítelkyni. Rebece. Už jsou to tři roky. Jak ten časneúprosně plyne. Jako by to bylo včera když..." Nastalo na chvíli ticho,snažil se zakrýt žalostný výraz. „Když jsem ji viděl naposledy.Autonehoda, smetl ji ze silnice řidič Range roveru. Byl to stejný večer.Ano, to byl. Stejně tichý a stejně krásný. Pravá zima, víte. Tady se tomoc často nestává. 

Autem do práce nejezdím, mám to asi patnáctminut pěšky domů a v takové počasí si ani netroufám, nejsem dobrýřidič. Neřídím od té nehody." Usmál se a pokračoval. „Už jsem byl jenkousek od domova, přestávalo sněžit. Blížil jsem se k onomu osudnémumístu. Zahlédnul jsem tam dívku, stála na chodníku a očividně čekalaaž se zmírní provoz, aby mohla přejít. Sundala si kapuci. Měla havranívlasy, jako Rebeca. Potlačil jsem vzpomínky a šel blíž k ní. Otočila se,aby se rozhlédla a letmý pohled, jako by věnovala i mně, ale byl tak prázdný. Bez života. Ty oči, ta tvář. To není možné. Rebeco! REBECO! Křičel jsem,ale asi mě neslyšela. Rozběhl jsem se k ní, ale byla rychlejší. Vběhla dosilnice. Já za ní.

"Nechci dál žít v představách. Co to všechno má znamenat, proč si na tovzpomínám teď? Může mi to někdo vysvětlit? Haló! Je tu někdo?„Uvidíš" Ozval se hlas a najednou všechno ztmavlo a pak zase prudkésvětla. Zahlédl jsem něco, co vypadalo jako kočka. Tessy, pojď ke mně.Otočil jsem se a pak už jen záblesk. Rána. Bolest a zaseten božský klid.