Nedobytný?

   Ahoj všichni.

Máme zde na řadě praštěnou jednorázovku, docela krátkou, ale zase šílenou.

Je to vážně taková moje blbůstka, tak netvrďte, že jsem vás nevarovala. :D

12+

Maya

 Hned po poradě na sebe Steve hodil bundu a vyšel ven ke svojí motorce. Nestačil ani nasednout, když mu na rameno poklepala cizí ruka. Neslyšně si povzdychl a otočil se. Tentokrát za ním stál Thor.

"Napadlo mě, příteli, zda by jsi se mnou nezašel na nějaký pokrm," řekl bůh hromu s nervózním úsměvem. Steve se díval přímo na něj a i přesto věděl, že ostatní je pozorují z okna. Byl si stoprocentně jistý, že se vsadili o to, komu se ho podaří odpanit, protože to, jak se o něj všichni zajímali, bylo už moc divné.

"Dneska ne, Thore," zavrtěl kapitán hlavou. To příšerné snažení všech (snad mimo Furyho) bylo už pomalu nesnesitelné, on nebyl z těch, co by si něco takového užívali. Stala se z něj lovná zvěř. Nejvíce vážně to bral Stark, který už mu několikrát málem strčil ruku do kalhot, ale ostatní nebyli nijak pozadu. Vsadil by se, že nikdo z nich není úplný homosexuál, ale do hry se zapojil každý tak jako tak. Maria Hillová byla jedna z dívek, které také výzvu neodmítly a ona jediná snad měla alespoň trochu úctu a nesápala se po něm, kdykoliv si sedl- to většinou obstaral zmiňovaný Tony. Občas bylo docela těžké se jim vykroutit. Když odmítl Natashino svůdné pozvání do vedlejší místnosti bez kamer, Clint ho pak nazval impotentním idiotem a házel po něm od té doby jen vražedné pohledy.

"A následující den?" nedal se Thor jen tak odbýt. Neznal stud, byl ještě horší než Stark.

"Ještě si to rozmyslím," kapituloval Rogers, ale okamžitě tu myšlenku vyhnal z hlavy. Rychle nasedl na motorku a rozjel se domů. 'Škoda,' pomyslel si. 'Je milý, jen přišel pozdě.'

Zaparkoval v garáži a po schodech vystoupal až nahoru. Jak předpokládal, bylo odemčeno. Jeho přítel se rád procházel městem, samozřejmě ne ve své pravé podobě, ale v době jeho příchodu na něj vždy čekal.

"Už jsem doma," zavolal a začal se zouvat. V tu chvíli druhý muž vystrčil hlavu ze dveří ložnice, černé vlasy se mu trhnutím rozcuchaly, smaragdové oči mu nadšeně zajiskřily a tvář mu ozdobil úsměv.

"Mám pro tebe překvapení, zlato," zacvrlikal a Steve zaúpěl.

"Už žádná překvapení! Vždyť víš, že je nemám rád," řekl zničeně, odhodil bundu a vydal se váhavě za ním.

"Mne si také zprvu nemiloval," bránil se.

"Bude se mi to líbit?"

"No, tím si nejsem úplně jistý a proto jsem to zařídil v době tvé nepřítomnosti," vysvětlil s tajemným úšklebkem.

"Loki..." zarazil se a prohlédl si svůj pokoj, vypadal úplně jinak. Místo jeho klasické postele, do které se spolu sotva vešli, tu teď stála obrovská s nebesy zbarvená do černo- zelena, ostatně jako celá místnost včetně záclon, koberce a rámů s abstraktními obrazy, které tu chtěl bůh neplechy mermomocí mít.

"Tak... Co na to pravíš?" zeptal se Loki netrpělivě. Ne, že by ho nějak zajímal jeho názor. Jemu se to líbilo a tečka.

"No... ty barvy opravdu nejsou můj styl, ale... Nakonec je to takové netradiční a docela hezké," přiznal popravdě. Cítil, jak se mu kolem hrudníku obmotaly ty štíhlé chladné ruce a slabě se zachvěl.