Ručičky na ciferníku ukazovaly něco málo po jedenácté hodině večer. Seděla jsem na oprýskaném parapetu a hleděla ven z okna. Pozorovala jsem kapky padající na okenní sklo, které vydávaly tlumené a neutichající zvuky. Na ulicích proudily davy aut, občas zazněl lidský křik, ale jinak bylo všude hrobové ticho.
Po tvářích mi stékaly slzy a dopadaly na mé chvějící se rty. Už dávno jsem vzdala snahu každou kapičku skrýt do papírového kapesníku, a tak jsem měla celý obličej mokrý. Pláč neustával a já nevěděla, jak bych ho mohla zastavit. Ruce se mi neklidně třásly v klíně. Přitáhla jsem si svůj rolák na krku o trochu výš, protože se do mě začala dávat zima. Připadalo mi, jako bych já sama vydávala chlad, jakoby ze mne nesálalo žádné tělesné teplo.
"Buď silná, zvládneš to!", opakovala jsem si v duchu, ačkoliv slova v mém podání postrádala význam. Nechtěla jsem být silná, protože jsem neměla proč. To se ale mělo brzy změnit.
YOU ARE READING
Zůstaň silná
Teen FictionKaždý z nás někdy zažil pocit, kdy se topíme ve vlastních chmurných myšlenkách a máme dojem, že už se nemůžeme vrátit, že není nikdo, kdo by nám pomohl zpět nad hladinu. Vždy se ale nakonec najde něco, co nás přiměje vynaložit veškerou sílu na návra...
