Divná Elin Z Brookvillu

Jednorožec s lidským nosem

Byla jsem sama na poli v noci...proč, to by mě taky docela zajímalo. Původně jsem se šla jen tak se projít a nějak vycházka skončila na poli. Displej mobilu ukazoval 00:48. ,, Možná bych mela už jít domů. '' Tak počkat tady něco nehraje......Já nejsem v Brookvillu.... (městečko, ve kterém bydlim) kudy jsem to jen šla? Aaaaaa no jasně, po vyřazených kolejích.
Vracela jsem se domů a najednou se na mne vyřítil...chvíle napětí....jednorožec s lidskym nose a vykřikoval:,,yaoi is gůd!''
(Don't ask me wáj a taky zapomene na fakt, že v noci je tma). Po asi 15 minutách chůze po polorozpadlých kolejích a naprosto nesmyslného uvažování o Izumiho očích stál přede mnou....náš domek.
Pro většinu lidi je jejich domek neskutečně důležitý, ale pro mě ne.
Bylo to jenom místo, o které jsem se musela dělit s dalšíma divnejma, nevědících o tom, že existuju, 8 lidma....to proto , že u nás bydlí pár otcových příbuzných. ...nikdy mě nezajímali. Neznám ani jejich jména. No, po pravdě jsem ráda, že si pamatuji to svoje.
A teď mi došlo že jsem se vám ještě nepředstavila . Jmenuju se Elin Rogersová [rodžrsová...], je mi 15 a bydlim v Brookvillu. No, co se týče školy, tak ta jde úplně mimo...jediný, co mi jde, je hudebka....dělám sólistku na triangl...závidíte co? To, co mě baví, je koupit si sváču v Bille a pak ji sníst na hřbitově .(pozn.autorky:Tohle je moje oblíbená činnost i ve skutečnosti ...nesuďte mě, nebo jo....jak chcete, věřte, že je mi to úplně jedno)
Na mé hlavě je naplácaná červená až rudá barva (přírodně blondýna a ano, možná i proto jsem tak retardovaná ). Před časem jsem si nechala vyholit na straně čtvrtku hlavy. Postava
nižší, hubená. Tak ale zpátky k ději.
Patrovým domkem jsem se neslyšně proplížila...tedy spíš se mi povedlo nikoho nevzbudit...na druhou stranu, to není tak těžký, protože polovina lidí v baráku je nahluchlá...to je asi to jediný, co o nich vím.
V mém pokoji panovalo ticho a rozprostírála se tma. Tahle malá místnůstka vymalovaná na tardisově modrou, nazývána pokojem, jehož volné místo je téměř nulové, pro mně moc neznamenalo a o tom svědčí i jeho výzdoba. Velký plakát s Pány času přes půlku skříně a záclony laděné do lososové barvy.
Usla jsem po vyčištění zubů v prostorné koupelně.
Sny co se mi zdály...pamatuji si jen jeden a ještě k tomu špatně. Zdálo se mi, že někdo neznámý na mě volá, že se mu něco stalo a já se probudila, sedla si na postel a pronesla:,,a co s tím mám jako dělat? Tancovat na obočí?!'' Pak jsem zase usla (sou tru story) .

Ráno jsem musela do školy, ale těšila jsem se, protože byla hudebka a já mohla hrát na triangl a večer na vystoupení.
Snídaně nebyla nutná. A tak jsem ve svém outfitu skládajícím se z černých džín a bílého puntíkovaného trička vyrazila k autobusu. Tam už na mně čekala moje jediná kamarádka Joschuana.
Autobus nás dovezl až ke škole. Byla jsem tak mimo, že jsem si do tašky zapomněla dát i učebnice, z toho, jak jsem se těšila na vystoupení. Celou dobu jsem si dokola opakovala noty:cink nic nic nic cink nic cink cink nic cink.(ano to bylo opravdu vše...kapela za moc nestála, a tak uměli jen jednu písničku). Na hudebce jsem hrála nejlépe ze všech (Teda alespoň mi to řekla Joschuana , která hrála na dřívka )

A jak dopadlo vystoupení se dovíte příště...teda pokud tuhle kravinu někdo čte.. .

Takže tohle byl takovej ten nudnější polo úvod, tak mě nezabíjejte.... příště to bude lepší...alespoň doufám...
Komentujte, lajkujte...dělejte co chcete
Vaše Anja