The Wanted Bieber

21.

,,To je všechno co mi k tomu řekneš?" zeptala jsem se opatrně a rukou projela po druhé, abych se zahřála. Justin se ke mě otočil a objal mě.

,,Čím míň víš tím líp" políbil mě do vlasů a já svoje ruce obmotala kolem něj. ,,Miluju tě" zašeptal mi do vlasů a pak se odemně odtáhl.

,,Měla by si jít domů ať nezmrzneš" pohladil mě po ruce a usmál se.

,,Dobrou" políbila jsem ho a odešla do domu. Zavřela jsem dveře a zamkla. "Co se teď sakra stalo?" opakovala jsem si hlavě a ničemu nerozuměla. Lehla jsem si na gauč a přikryla se dekou. Snažila jsem se usnout, ale ničemu jsem nerozuměla. Proč jsem měla jít do kuchyně? a proč to bylo tak důležitý že jsem nemohla spát? tyhle otázky a plno dalších mi proudily hlavou a sice nevim jak, ale nějakým zázrakem jsem usla.

,,Melanie vstávej, jedeme nakoupit." Probudil mě mámin hlas a já se převalila na gauči na druhou stranu.

,,A musím jet taky?" zakňourala jsem a s přivřenýma očima se na ní podívala.

,,Jak chceš" odrazila se od gauče a šla do kuchyně.

,,Tak jedeš s náma?" uslyšela jsem Kevinův hlas skoro z auta.

,,Mm,asi ne" ležela jsem nahoře na posteli, takže jsem musela zařvat aby mě slyšel.

,,Dobře přijedem tak za hodinu" zabouchl dveře a já měla celý dům pro sebe.

Věděla jsem přesně co udělat. Vzala jsem mobil a napsala Justinovi.

Pro:Justin: Sama doma!

Čekala jsem jestli mi odepíše, doufala jsem že přijede. Chci vysvětlit ten včerejšek.

Od:Justin: Už jedu.

Spadl mi kámen ze srdce a seběhla jsem schody dolů. Udělala jsem nám popkorn a čekala až přijde.

Někdo zvoní. Zvedla jsem se z gauče a s ujištěním že je to Justin jsem rychle otevřela dveře.

,,D-dobrý den" zakoktala jsem když jsem místo Justina spatřila partu nějakých chlápků.

,,Ahoj já jsem Frank, už jsme se jednou potkali pamatuješ?" řekl ten co stál přímo naproti mě a podal mi ruku.

Nevěděla jsem co dělat,srdce se mi roztlukalo na maximum a já za zády drtila svůj mobil. Po slepu jsem vytočila Justinovo číslo a modlila se aby to zvedl.

Z POHLEDU JUSTINA:

,,To bude asi nějaký omyl" zvedl jsem mobil a uslyšel něčí hlasy.

,,Jsi Bieberova holka ne?" ozval se chlapský hlas a mě se zrychlil srdeční tep. Frank?

Byl jsem už na cestě k Melanie. Rychle jsem to típl a vytočil Tobbyho.

,,kámo našli jí" zařval jsem a drtil volant. Musel jsem se ovládat abych nenaboural.

,,jedeme tam" řekl Tobby a zavěsil.

Z POHLEDU MELANIE:

,,Promiňte ale já vůbec nevím kdo je Bieber" zalhala jsem a snažila se zavřít dveře.

,,Nehraj na mě komedii, tvoji roztomilou tvářičku bych jen tak nezapoměl" strčil mi nohu do dveří a pak je silou otevřel.

Všichni ti nevinný chlápci za ním vyndali pistole a mířili na mě.

,,Co chceš?" řekla jsem zoufale a slzy mi vytriskli.

,,Ale né zlatíčko,nebreč" utřel mi slzy a pak mě pevně chytl za ruku. Táhl mě do nějakého auta a připoutal k sedačce abych neutekla. Vyndal si tužku a papír a něco na něj napsal. Pak ho položil do předsíně na komodu a vrátil se zpátky zamnou.