Dark Story Of Girl ✔

-29-

Tak tady je další kapitola. Jupíí. (Kapka jupí spousta chuti) :'D To bylo jediné co mě napadlo. Jinak zas a znova se omlouvám za chyby :3

Slyšela jsem jak na mě volá. Proč mi tohle dělá? Nenávidím zákony. Doběhla jsem na mýtinu kde jsem si s Bellou jako malá hrávala. Převtělila jsem se zpátky do lidské podoby. Cítila jsem jak mi po tváři tečou hořké slzy. Vykřikla jsem a padla na kolena. Ruce jsem si přitiskla ke tváři. Probrečela jsem tam skoro celou noc a přemýšlela nad tím jestli existuje nějaký způsob jak být s Charlim a při tom neporušovat zákony. Přišla jsem jen na to že bych se musela odtrhnout od skupiny a založit vlastní smečku nebo prostě se smířit s tím že bude mít po boku jinou. ,,Proč mě život tak trestá?! Odpusť mi Charlie ale nesnesla bych kdyby jsi místo mě měl po boku jinou dívku" řekla jsem se smutkem v hlase ,,Život tě netrestá jen zkouší. A já nebudu mít po boku jinou já chci jen tebe" ozval se za mnou Charlie. Nadskočila jsem a s rudýma očima od pláče jsem se na něj podívala. ,,Prosím nech mě. Nemůžeme být spolu prostě nemůžem" oponovala jsem s těžkým srdcem ,,Ne tohle neříkej. Nechtěj po mě abych tě opustil nebo abych tě vyhostil ze smečky". Vyhostil ze smečky? No ovšem musela jsem zařídit aby mě vyloučil ze skupiny. Musela jsem se stát vlkem samotářem. Jiné řešení neexistovalo. Přibližoval se ke mně a já couvala. ,,Prosím nech mě. Buď štastný ale s jinou" s těmi slovy jsem se znova rozbrečela ,,Já žádnou jinou nechci! Pochop to! Miluju tě!" ,,Já tebe taky ale zákony-" ,,Zákony jsou mi ukradený" ,,Jsi vůdce musíš mít po svém boku sobě rovnou a to já nejsem nejsem vůdkyně!" podlomila se mi kolena sesula jsem se na zem a proud slz nešel vůbec zastavit. Charlie ke mně pomalu přistupovat. Nakonec si mě k sobě přivinul. Pochopila jsem o co mu jde. Nenechala jsem se odstrčila jsem ho od sebe i když mi bylo pod psa a chtěla jsem ho mít u sebe tak to nešlo. ,,No tak Gio. Neodcizuj se mi" snažil se znovu. Vzplál ve mně plamínek naděje že můžem být spolu. ,,Promiň" převtělila jsem se a zase vběhla do lesa. ,Gio?' ozval se mi v hlavě Jessiin hlas ,Jess?' ,Co se stalo?' ,Nic' ,Nelži mi' ,Jen chci aby se ode mě Charlie odpoutal' ,To snad ne. Gio ty jsi se úplně zbláznila!' ,Je to zákon' ,Jaká strana' zeptala se mě cítila jsem že ji to štve ,Strana 154' ,Dobře přečtu si to a udvidíme'. Doběhla jsem domů kolem čtyř ráno. Bylo mi to jedno protože je neděle. ,,Gio kde jsi byla celou noc?" zeptala se mě máma překvapilo mě že byla vzhůru ,,Venku a prosím nech mě na chvilku být" zamířila jsem do pokoje kde jsem se taky zamkla. Vytáhla jsem notebook a zapla Facebook, YouTube a Skyp. Na Facebooku jsem měla snad sto zpráv od Charlieho. Zase jsem se rozbrečela. V tom mi volala Jess přes Skyp. Vzala jsem jí to. ,,Ahoj Jess" snažila jsem se mluvit co možná nejklidněji ale nemohla jsem skýt to že brečím. ,,Ahoj Gio. Prosím nebreč" ,,Tak co našla sis to?" ,,Jo a mám tři řešení jak můžete být spolu" jako by mi někdo zase vlil do těla život ,,No tak na co čekáš!" ,,První je ten že by ses stala vůdkyní" ,,Tak ten hned zahoď za hlavu" ,,Pak se k tomu vyjádřím. Druhý je ten že by jste se oba stali vlky samotáři a tak by jste mohli být spolu" ,,Tohle bych Charliemu nikdy neudělala miluje život ve smečce a ten třetí?" ,,Ten třetí je takový že by se to řešilo přes soudy. Takže by tě mohli teoreticky uznat za rovnou k vůdcům" ,,To není tak špatný nápad" ,,Ale je hodně komplikovaný" ,,To je mi jedno" ,,Je tu ale jedna překážka" zastavilo se mi srdce ,,A jaká?" ,,Nesmíš být v žádné smečce celý rok abys dokázala že se o sebe umíš postarat tudíž by se potvrdilo že by ses dokázala postarat i o smečku. Celý rok bez smečky ani v kontaktu s rodinou" ,,Ale ještě nejsem plnoletá nemůžu ser odloučit od rodičů" ,,To mi taky vrtalo hlavou ale nakonec jsem to zjistila. Oni tě někam pošlou do nějaké chatky" v tu chvíli mi bylo zase do breku. Ale byla jsem odhodlaná. Musela jsem to udělat. ,,Tak dobře" ,,Cože?! Myslíš to vážně?!" ,,Ano je to nejrozumnější řešení jak být s Charlim" suše se na mě usmála. Pak jsem ukončila hovor. Odemkla jsem dveře a plná života jsem zase vyběhla ven. Převtělila se ve vlka. Doběhla jsem na skálu kde jsem z celých plic zavyla. Doufala jsem že mě slyšel. Chvíli jsem čekala ale pak jsem uslyšela další vytí. Strašně se mi ulevilo. Už bylo docela světlo takže najít ho mi nedělalo vůbec žádný problém. Převtělila jsem se a znova jsem se k němu rozběhla. On udělal totéž. Skočila jsem mu do náruče. ,,Ach Gio. Tolik se mi po tobě stýskalo." ,,Jo mě po tobě taky" pustil moje nohy na zem. Přitiskl si mě k sobě a lehce mě políbil. Já jsem polibek zhloubila. Nakonec jsme se odtrhli abychom se zase nadechli ,,Konečně si dostala rozum?" ,,Ne nedostala jen už vím jak můžem být spolu" ,,Jak?" vrhl na mě nechápavý výraz. Začala jsem mu to vysvětlovat. Jakmile jsem skončila oněměl ,,Charlie?" ,,To je šílený nápad" ,,A máš snad nějaký jiný?!" ,,Ne ale rok! Rok bez tebe!" ,,Jestli mě miluješ tak rok beze mě bude pro tebe. Pro nás oba zkouškou jestli se opravdu milujeme". Ještě dobrou chvíli jsem ho přemlouvala ale nakonec souhlasil. ,,Pod jednou podmínkou" ,,Jakou?" ,,Že to tento rok nebude" ,,Dobře. V prosinci podám návrh" usmál se na mě.

A tady je další kapitola nenapadla mě žádná jiná možnost jak by mohli být spolu :)) Tak Pa Pa :-*