Keeper [CZ]

Kapitola 6

Nic jsem na to neříkala, protože jsem věděla, že by můj pokus byl absolutně k ničemu. Ani jsem nemyslela na to, že by to na mě někdo někdy zkoušel.

Harry svoji propletenou ruku ještě víc zmáčkl, když si všiml, že se na nás všichni dívají. Moje hlava se dívala do země, moje líčka se pomalu začala barvit do červena a moje oči byly nalepené na mých teniskách, které mi v tu dobu přišly zajímavé.

Neměla jsem ráda, když byla pozornost upjatá na mě, vždycky jsem se tomu snažila vyhnout.

,,Kam máš namířeno?'', zeptal se Harry, který mě vyrušil v přemýšlení.

,,Na angličtinu v místnosti B-12'', odpověděla jsem a konečně jsem se odhodlala pohlédnout mu do očí.

,,Já mám matiku na druhé straně školy. Uvidíme se na obědě?''

,,Jestli ti nevadí sedět s Annou a Laylou, pak jo, jasně''.

Harry si olíznul svůj spodní ret. ,,Myslel jsem si, že budeme sedět spolu, jenom my dva''.

,,Proč? Lidé na nás budou zírat'', zeptala jsem se. Pomalu jsem začínala být otrávená, protože si myslel, že odstrčím svoje kamarádky.

,,To je účel'', usmál se.

,,Vždycky přilákáš moc lidí''.

,,Já vím'', zamumlal a jeho pohled spadnul na naše propletené ruce. Jeho malý úsměv mi způsobil chvilkovou zástavu dechu.

,,Neotravuje tě to?'', zeptala jsem se.

,,Co jako?'', zeptal se a pozvedl hlavu.

,,Ta pozornost'', řekla jsem a použila svoji volnou ruku, abych dostala své vlasy z obličeje.

,,Ne nevadí. Za chvilku si na to zvykneš''.

,,Oh'', povzdechla jsem si a pomalu jsem se snažila vydělat ruku z jeho sevření.

,,Co děláš?'', zeptal se a svraštil čelo.

,,Jdu do hodiny? Za minutu začíná''.

,,Počkej'', zavolal zrovna když jsem se k němu otočila zády.

,,Co je?''.

Usmál se na mě. ,,Neschovávej ten přívěsek''.

Roztržitě jsem protočila oči v sloup a vydala se vstříc schodišti vedoucímu k učebně angličtiny. Když jsem zabočila do pravé místnosti, akorát zazvonilo. Byla jsem vážně šťastná, že jsem to stihla ještě před tím, než došel učitel. Byla jsem ale poslední, kdo došel, takže zbývalo jenom málo volných lavic.

Našla jsem volnou lavici v zadní části učebny. Sedla jsem si vedle dvou holek, které jsem neznala. Obě dvě byly zaneprázdněné svými telefony, tak jsem je ani nepozdravila.

Jakmile došla učitelka, začala hned rychle sepisovat, kdo tu je a kdo chybí, takže jsem ani nestihla vnímat, jestli je tu někdo nový.

Všechny hodiny uběhly vcelku rychle, až samozřejmě na matiku. Na Harryho jsem na chodbě nenarazila, což bylo divné. Říkala jsem si ale, že ho určitě uvidím, protože je vyšší jak ostatní studenti.

Myšlenky se mi začaly soustředit na nalezení Layly a Anny, a tak trochu i Harryho. Věděla jsem, že Anna a Layla už budou spolu, takže nebude těžké je najít. Harry byl úplně jiný příběh. Vůbec jsem nevěděla, kde ho hledat.

Rozhodla jsem se zamířit ke stolu, u kterého sedíme už pár let každý den. Doufala jsem, že se nic nezmění, což se taky stalo. Anna a Layla u něj seděly, dívaly se směrem do davu. Zatím si ale nevšimly mé přítomnosti. Vplížila jsem se k nim a sedla za nimi. Jakmile mě uviděly, jejich oči je rozšířily.

,,O můj bože, Harley'', začala Layla ale Anna ji přerušila.

,,Prakticky celá škola ví o tobě a Harrym'', řekla rychle jedním dechem.

,,To mě nepřekvapuje'', povzdechla jsem si a opřela jsem se lokty o stůl.

,,Chtěl, ať s ním dneska sedím''.

,,No a sedíš?'', zeptala se Anna.

,,Nevím, kde je.''

,,Budeš ho hledat?'', zeptala se Layla a zvedla obočí.

,,Může najít on mě.''

Layla se ušklíbla. ,,Dobrej postřeh.''

Oči Anny se najednou podívaly za mě.

,,Vypadá to, že tě našel.''

***

Další kapitola po dlouhé době na světě. Nemám vůbec čas překládat, tak se moc omlouvám, ale věřím, že přes vánoční prázdniny pár kapitol přidám :)

Vím, že jsou kapitoly krátké, ale autorka to takto má, takže s tím nemůžu nic dělat :)

Každopádně vám děkuju za podporu a doufám, že ještě dneska přeložím další kapitolu a třeba ji i přidám :)