Hříšná žádostivost

Chapter 6- Ztráta svobody

V tichosti si svlékl oblečení, nechtěl, aby se probudila a tato skvělá příležitost přišla vniveč. Dveře zavřel na závoru. Čekal, že pokud za ní vleze, probudí se a nejspíše ho odmítne, ale risk je zisk. A opravdu, hned jak vkročil dovnitř kádě, probrala se a začala mžourat okolo. Rychle vlezl za ní.

Zdál se mi sen. Sen o Williamovi. V tom snění se mě Will dotýkal a líbal mě a já poprvé nechala strach daleko za sebou. Otevřela jsem oči a už jsem si myslela, že doopravdy blázním. Seděl nahý naproti mně a v tichosti mě pozoroval. A já znovu hleděla do těch jeho nekonečně modrých očí a utápěla se v jeho pohledu. Omámená ještě tím snem, jsem úplně ztratila hlavu a nekontrolovala co dělám.

Markéta se však nepolekala, jak si Will myslel. Naprosto nečekaně se posunula směrem k němu a přitiskla své rty na ty jeho. Rukama mu vjela do vlasů a nohy obtočila kolem jeho boků. William jen chvíli v udivení nevěděl co dělat. Po chviličce však jeho ruce začaly hladit její tvář a konečky prstů jí jemně jezdil po zádech tam a zpátky. Na chvíli se jejich rty odloučily a on se jí zblízka díval do očí a palcem jí obkresloval spodní ret.

Tuhle chvilku ale naprosto nečekaně pročíslo zabrání za kliku, a pak ostré zaklepání na dveře.

„Markéto vysvětlíš mi, proč se zamykáš?!" Ozvak se výchovný hlas její matky. Pohledy Markéty i Williama se teď upíraly směrem ke dveřím. Markéta ukázala na ještě jedny dveře na druhém konci místnosti a mimicky naznačila 'běž'. Will se naposled nahnul k jejímu uchu a zašeptal: „Brzy to dokončíme."

- O 4 hodiny později

Markéta nervózně přešlapovala před dveřmi kostela a když zaslechla zpívající soprány, znejistě ještě víc. Ty dveře byly obrovské a jediné, co ji ještě dělilo od Williama. To, co se stalo ráno si nedokázala vysvětlit. Nedokázala si představit, že mu ještě někdy pohlédne do očí. Těch nejhezčích na světě. Pravou ruku si položila na břicho a snažila se zpomalit svoje splašené srdce. Korzet měla utáhlejší než kdy jindy. Jinak její šaty byly úchvatné. Sněhově bílé a samá krajka. Vlečka tak dlouhá, že ji muselo přidržovat šest družiček.

Přistoupil k ní její otec. Oblečené měl samozřejmě slavnostní šaty.

„Připravená?" Pronesl Edmund. „Bradu nahoru, dcero," to bylo snad poprvé, kdy ji takto oslovil. Ať už na veřejnosti či v soukromí, přednost měla Kateřina.

Markéta přikývla, nemohla ani promluvit, jazyk se jí lepil na patro. Otec ji přes obličej přetáhnul závoj ještě před tím, než se ty honosné dřevěné dveře otevřely. Zraky všech v kostele se upíraly na ní. Jako klíště se držela Edmundova rámě, nesmí spadnout. Malými krůčky šla mezi kostelními lavicemi. Dívala se okolo sebe, lidé si o ní něco šuškali. A potom ho uviděla. Rychle sklopila pohled k zemi. Cesta k oltáři uběhla až moc rychle. Otec ji pustil a ona přistoupila ke svému muži. Oba udělali ještě pár kroků a poklekli před knězem. Kněz mluvil dlouho a všichni tam jen tak stáli a hltali každé jeho slovo.

Markéta nechápala tyhle dlouhé, bezvýznamné obřady. Vždyť všechny zajímá jen to rozhodující 'ano'. To osudné 'ano', které Markétu tak děsilo, potom už nad ní bude mít volnou ruku.

„Táži se vás lady Markéto Anno Howardová, berete si za svého právoplatného muže Sira Williama Thomase Woodvilla?" Ucítila poslední závan svobody a upřený, vážný pohled Williama.

„Ano," vydechla zadržovaný vzduch.

„A vy Sire Williame Thomasi Woodville, berete si za svou právoplatnou manželku Markétu Annu Howardovou?" Jeho koutky úst se stočily do malého úsměvu.

„Ano." Následně si navzájem darovali prsteny a nastal první manželský polibek. Jejich rty se spojily, jakoby do sebe zapadaly jako dvě ozubená kolečka. Will polibek prohloubil a Markéta musela přiznat, že byl nejhezčí, jaký jí kdy nějaký muž dal. Jejich ústa se koneně od sebe odtrhla a Will nasadil naprosto uvolněný výraz a šibalský úsměv. Dav lidí uvnitř kostela okamžitě propukl v jásot.

Markéta už ani nevnímala, co se kolem ní děje. Najednou prostě seděla v čele stolu u svatební hostiny. Její manžel hodně pil. Trochu se bála, že se přestane ovládat, jakmile byl v náladě. Chtěla se projít, ale když vstala od stolu, vstali také všichni ostatní. Zaskočilo ji to, avšak za jejími zády se objevil Stefan a celou situaci rázem vyřešil.

„Dovolíš mi bratře, abych vyzval k tanci tvou okouzlující manželku?" William dělal, jakože usilovně přemýšlí.

„Jak je libo."

Stefan se uklonil a vedl Markétu na taneční parket. William na ně upřeně zíral. Markéta byla najednou tak uvolněná, smála se. Nenuceně si s jeho bratrem povídala. Zavalila ho nečekaná vlna žárlivosti. Je to jeho žena, on si ji vybral, on si ji vzal. A ona mu v den jejich svatby téměř zahýbá s jiným. Přehnaná úvaha z Williamovi strany. Zapřel se do židle a ruce tiskl v pěsti. Tanec skončil a oni se navzájem uklonili.

Za celý večer jsem se poprvé uvolnila. Se Stefanem mi bylo dobře. Brala jsem ho téměř jako svého bratra. Vyzařoval z něj takový optimismus a chuť k životu. Byla jsem ráda, že jsem ho mohla poznat. Měla jsem pocit, že mu můžu říct cokoli a zůstane to jen mezi náma dvěma.

Markéta si sedla zpět, ale William jí rázem ignoroval. Byl naštvaný, opravdu hodně.

„Je vám něco, můj lorde?" Podívala se na něj. Schválně přidala na důrazu slovu 'můj'.

„Nic mi není," odsekl jako malý kluk.

V jednom okamžiku nastala úplně jiná situace. Povstal Edmund a utišil hosty. Pozvedl číši a nahlas pronesl: „Nastal čas, aby se novomanželé odebrali do svých loží!"

Jaké si myslíte, že bude pokračování?

Mimojiné bych vám chtěla nesmírně poděkovat. Doufám, že se vám vývoj děje líbí. Mám vás ráda! -Jull