Vzkazy [POZASTAVENO]

Part 5

Po chvíli jsem už skripta mohla zavřít, jelikož látku jsem celkem chápala, a můžu říct, že mi i šla. Už bylo pozdě večer, tak jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout.

Ráno jsem se vzbudila a promnula jsem si oči. Chvíli jsem jen tak ležela, a přemýšlela. Nad sebou, nad Leonardem, a hlavně nad tím, jak se mu může vždycky povést dát mi na stůl vzkaz, přesně když nejsem v pokoji. Bylo 7:45, a první dnešní přednáška byla v 9:30, tak jsem se rozhodla, že si půjdu dát rutinní ranní sprchu a všechny tyhlety hygienické ranní záležitosti. Proto jsem vstala z postele, ustlala jsem si a zamířila jsem ke skříni. Vytáhla jsem z ní modro-černou kostkovanou košily, a tmavě modré džíny. Z šuplíku jsem vytáhla spodní prádlo a ponožky, a zamířila jsem do koupelny.

***
Po "Mojí ranní rutině" jsem zamířila zpátky do pokoje, a pyžamo jsem poskládané dala pod svůj polštář. Otočila jsem se se záměrem jít se najíst, ale mou pozornost upoutal stůl. Byl na něm totiž další vzkaz. ,,Jak to ten kluk dělá? Má tady snad kamery, nebo co?" Šla jsem ke stolu, vzkaz jsem uchopila do pravé ruky a začala jsem číst.

"Dobré ráno, Amy. Jestli máš čas, byl bych moc rád, kdyby jsi přišla v 17:55 ke dveřím mého pokoje, a vyklepala jsi morzeovkou SOS (poznávací znamení!). Rád bych Tě totiž pozval na párty mého kamaráda, jako doprovod. Doufám, že se dostavíš. L."

Ještě včera byl ostýchavý jen se mnou mluvit, a dnes mě zve na párty. Připadáš mi nevyrovnaný, Leonarde! Ale půjdu tam. Zaprvé chci vidět Leonarda, a zadruhé konečně potkám nové lidi. Já nikdy nemívala moc přátel... Vždycky jsem měla tak nějak "jiné myšlení" než ostatní lidé v mém věku. Snad tam bude někdo aspoň trochu inteligentní.

Bylo devět, a já se vydala na přednášku do budovy C. Vzala jsem si batoh s poznámkovým blokem, pouzdrem a se svým "sešitem na povinnosti" a vyrazila jsem.