Slátanina ✔

DSSPPJ - pátá

Kapitola 5. - Vesnice (Překvapivě -_-)

Asi 10 (jau) minut před osmou (hurá, není tam 8!) dorazili do vesnice. Všichni vypadali unavěně (čárka) kromě dívky zachráněné z auta. (Fakt mě štve to opakování slov.) Držela hlavu vzpřímeně a prohlížela si domy, kolem kterých projížděli. (Čarodějnice! Jo aha, ještě pořád ne...)

Nejdřív přijeli k základní škole. Máma vběhla do školy (dovnitř! Prosím!) se Selenou, Sam, Sára a Sandra šli sami. Dívky hlídaly dvojčata.

Když mamka vyšla, V (škrtnuto) vzala volné koně a nasedla na Luandu. Spolu vyrazily (všímáte si, jak jsem zvládala shodu podmětu s přísudkem? Bez Sama vyrazily) ke gymnáziu.

Gymnázium (grrr) byla modrá budova a vyhlížela majestátním dojmem (ech...). Měla 3 (NEEEEE) patra a hodně oken (jěště že hodně nejde zapsat číslicí). Ze všech stran proudili do školy studenti.

Zastavily před vchodem. Sabina se podívala na dívku. Také vzhlížela ke škole (divný...).

„Budu chodit do primy," odpověděla na nevyslovenou otázku, když na Sabinu upřela oči. Sabina měla zase (zase? Kdy předtím?) na chvíli pocit, že ty oči dokáčou (he?) číst myšlenky.

„Výborně, jsme tady," oddechla si máma (ta má nějak dlouhé vedení), „běžte dovnitř. Počkám a po hodině si vás vyzvedrm. (Hehe.) Počkejte na mě. (Já na tohle nemám, fakt. Jak jsem mohla napsat takovou slátaninu???) Tady se sejdeme."

A dívky se rychle rozběhly dovnitř.

Ahojky všichni! Jak se bavíte? Jinak, možná jste si všimli, že kapitoly jsou docela různě dlouhé. Nechávám to tak, jak jsem je tehdy rozdělila, takže proto. Kromě toho jsem vás chtěla upozornit, že to nemá konec. Prostě je tam devátá kapitola, které jsem ani nedala název, a nic víc.