One Direction (jednodílovky)

Prom (Irish boss)

Jsem ráda, že se vás mé oneshotky baví a pokaždý chce někdo další :)

Jste skvělí :33

Jinak ta dnešní je o Niallovi pro @itsdennyhere :)

*z pohledu Denisy*

Mé nervy jsou napnuté k prasknutí. Aby taky ne, když zítra maturuji. Je po jedenáctý a já se ještě skláním na učením, abych si ještě něco málo zopakovala. Lhala bych kdybych řekla, že nejsem unavená. Po chvilce se mi zavřely oči a já spadla obličejem do učebnic a sešitů....

Ráno jsem se probudila, jen díky mamce. "Denny... vstávej!!!" slyšela jsem ji, ale zároveň i ignorovala "No tak, Deniso!!!" zvýšila hlas, to už jsem byla vzhůru, vstala jsem od stolu a šla podstoupit ranní rutinu, pak popadla do ruky toust a šla do školy, po cestě jsem potkala nejlepší kámošku "Čauko... si taky tak nervózní???" zeptala se, když mě objímala, načež jsem ji odpověděla jen kývnutím hlavy, pak jsme už obě pospíchaly do školy...

*******

Stála jsem na chodbě se sešitem v ruce před učebnou, kde se skládaly maturity. "Ahoj." zaslechla jsem povědomý hlas, který na 100% patřil mému idolovi Niallovi Horanovi "Uhm... ahojky. Potřebuješ něco???" zeptala jsem se "Ne nic, jen za chvíli půjdu na řadu, tak se jdu připravit." usmála jsem se a dál zírala do sešitu "Ehm... Denny???" ''On ví mé jméno???' Zaradovala jsem se. "Ano???" "Nešla by si se mnou večer na maturiťák??? Nemám s kým jít." řekl "Jak to???" udivila jsem se, vždyť on, takovej kluk, kterýho by chtěla, podle mě, každá holka "Všichni mi nadávají do buzny..." sklopil svoje oči "Ty nejsi teplej, vím to. A na maturiťák s tebou půjdu a ráda." "Pane Horane, pojďte prosím." ozvala se starší profesorka s brýlemi a Ni vešel dovnitř...

Opět mě zaplavila vlna nervozity, protože jsem věděla, že po něm jdu na řadu já. Když vyšel na tváři měl spokojený výraz. Když procházel kolem mě, stihl ještě zašeptat. "Hodně štěstí, uvidíme se večer." ani jsem nestihla odpovědět a tak jsem se jen usmála...

Zvládla jsem to, ale jelikož jsem trochu škodolibá a chtěla jsem kámošku vyděsit, tak než jsem vyšla z učebny nasadila jsem smutný výraz. "Tak co???" vyhrkla "No víš já... " odmlčela jsem "...ji udělala!!!" vykřikla jsem a ona mě objala "Si pitomá!!! Ty si mě vyděsila." obě jsme vesele a s úsměvem na tváři odcházely ze školy "Jdeš na ples???" zeptala se "Jo jo, jdu." "Fakt??? A s kým??? Ještě před pár dny si říkala, že nemáš s kým jít." tak to jsem neměla říkat, nějakou dobu jsem váhala, ale co, je to přeci kámoška "S Niallem." špitla jsem "Jako fakt!!! S tím sexy blonďakem??? kývnu a ona jen mlčí "A co ty???" "Nikam nejdu."...

Dorazila domů a hnedka mi to začlo v hlavě šrorovat, co si vzít na sebe. Rozhodla jsem se pro šaty na ramínkách a lodičky. Pak jsem se už jen namalovala. V té době přijeli rodiče z práce a hnedka vyzvídali, jak to dopadlo. Oba měli neskutečnou radost. "To musíme oslavit!!! Půjdem na rodinnou večeři." navrhl táta "Ehm... To právě ne. Jdu na maturiťák." "Ale, ale, tak přeci a s kýmpak." typická matka "Toho neznáš, mami. Už musím jít." "Doufám, že nám ho brzy představíš." zahalekala ještě za mnou ...

Pospíchala jsem rychle do školy. Přesněji do obrovské tělocvičny. Vstoupila jsem tam a pohledem skenovala celý prostor. Nikde jsem ho neviděla. Nikde jsem neviděla blonďaté vlasy. Zmateně jsem se rozhlížela a začínala si myslet, že si ze mě dělal srandu. Jak jsem si mohla myslet, že by jsme se víc než spřátelili. Bože, jen já jsem asi taková naivka. Najednou mi někdo poklepal na rameno. Škubla jsem sebou a otočila na tu osobu. Měla pronikavé modré oči. Horan!!! "Omlouvám se, ale nemohl jsem najít místo k parkování." omluvil se "Už jsem se lekla, ale hlavně, že už si tady." pravila jsem a přidali se k ostatním...

*******

"Ty Nialle, nepůjdeme už???" řekla jsem, jelikož jsem bylo opravdu dost unavená "Pojedem..." opravil mě, rozloučili jsme se s přáteli a odešli, když jsme vyšli před tělocvičnu, pršelo, oba jsme rychle pospíchali k autu, jenže to bych nebyla já, aby se mi něco nestalo...

Na mokrém asfaltu se mi podsmekla noha a spadla do bláta. "Jsi v pořádku, Denny???" Niall ke mně přispěchal a pomohl na nohy, jenže mě se podlomily kolena "Že ty sis podvrkla kotník???" "Asi..." přitakala jsem, on mi pomohl do auta a vyjel k našemu domu...

Dorazili jsme k nám. Niní mě vytáhl z auta a dopravil ke dveřím. Odemkla jsem a vstoupili jsme. Celým domem vládlo ticho, což bylo divné. Vše se vysvětlilo hnedka, co jsem s Niallovou pomocí dohopkala do kuchyně. Byl tam vzkaz, že jeli přes noc ke známým. "Děkuju, Ni, ale už to zvládnu sama." "Ale Deniso..." protestoval "Ne, opravdu můžeš jít." jen pokrčil rameny a vydal se ke dveřím "Počkej, ještě... auu." vypískla jsem, jakmile jsem přenesla váhu na pochroumanou nohu, zakymácela jsem se a v tu ránu padala, tenrokrát mě ale zachytil včas "Opravdu to zvládneš???" ušklíbl se a já se začervenala...

Pomohl mi vystoupat do patra k mému pokoji. Tam mě posadil na postel a někam odběhl. Mezitím jsem se nějak opatrně převlíkla do pohodlnějšího oblečení.  A v té chvíli se ozvalo . "Můžu???" "Ni, moment, převlíkám se." řekla jsem "Už můžeš." vešel ke mně a v ruce držel namočený nějaký hadr a v druhé obvaz, pohlédl na mě a naznačil, abych mu ukázala ten kotník, udělala jsem to, Niall si sedl na okraj postele, opatrně mou nohu položil na svůj klín a na kotník mi přiložil kus té látky a pak ho začal obtáčet obinadlem...

Když byl hotov, opět mou nohu opatrně položil na zpět. Já se zachumlala do deky a sledovala jeho dokonalou tvář na které byl vlídný úsměv. "Děkuju..." zašeptala jsem a přitom z něj nespouštěla oči, on jen zvětšil úsměv na maximum a odhalil své zuby pod rovnátky, za pár minut se zvedl a povídá "Já už půjdu, dobrou noc, Denisko." přidal k tomu i malý polibek na tvář "Dobrou Niallí, ten maturák byl s tebou super, tedy kdybych nebyla takový nemehlo." zkonstatovala jsem "Nejsi nemehlo, si úžasná holka. Co kdyby jsme zase spolu někdy, někam zašli???" "To by bylo bezvadný... moc ráda." jeho kukadla barvy nebe se rozzářily, nakonec zmizel na dveřmi a posléze jsem uslyšela i bouchnutí vchodových dveří, což signalizovalo, že Horan opustil dům...

Dlouho tu nebyl otevřený konec...

Ale teďka je :)

Snad se Denny líbila :))

Mrs. Carrot... teda... Tommo :D