Princess or not?

*38*

Cítila jsem se jakoby mě někdo unášel. Znovu. Na čele se mi udělali kapky potu a já začala křičet, když se ke mě začal přibližovat černý stín. Někde v dálce jsem slyšela jak někdo volá mé jméno.
"Lio vzbuď se!" někdo semnou lehce třásla a já otevřela oči. Vydechla jsem úlevou, když jsem zjistila, že jsem v bezpečí. Lucas si mě posadil do klína a já si mu schovala hlavu do jeho trika na spaní. "Už je to v pořádku.." šeptal.
Koukla jsem se na něho a věděla, že má pravdu. Linden umřel, ale i tak je tu plno lidí, kteří nás budou nenávidět. "Měli bychom jít na snídani.." řekla jsem a Lucas přikývl. Oblíkla jsem se jen tu županu a Lucas si oblíkl košili a kalhoty. Potom mě vzal za ruku a vedle mě do jídelny.
Seděli tu všichni. Když jsme vešli máma se prudce postavila od stolu a přispěchala ke mě. Silně mě objala. "Tak moc jsem se o tebe bála.." řekla mi do ucha. "Ale už to bude dobrý.. Linden ti neublíží." hladila mě po zádech.
"Otče, matko napadlo mě, že bude vhodné, když na pár dní s Liou odjedu. Do domu u jezera.." promluvil Lucas a král přikývl.
"To je dobrý nápad synu." stoupl si a přešel k nám. Pohladil Lucase po zádech a nakonec si ho přitáhl do náruče. Něco mu pošeptal do ucha.
"Taky tě mám rád." zašeptal Lucas, a mohla jsem to slyšet jen já. Král se od něho odtáhl a já si mohla všimnout slz v jeho očích. Potom se koukl na mě.
"Vítej do rodiny Malio." usmál se a vrátil se ke stolu.


Odjeli jsme hned odpoledne. Dům u jezera byl dokonalý. Jezero se třpytilo a byla tu louka rozkvetlých květin. Stráže nám dali kufry dovnitř a my s Lucasem jsme se vydali k molu. Stoupli jsme si k zábradlí a dívali jsme se na jezero. Lucas stál za mnou a držel mě okolo pasu.
"Je to tu nádherné.." řekla jsem upřímně. Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho.
"Ty jsi nádherná." zašeptal mi do ucha tak až mi naskočila husí kůže. Otočila jsem se čelem k němu a ruku přesunula na jeho zátylek a přitáhla ho k sobě. Přisála jsem se mu na rty a Lucas mě vysadil na zábradlí.
Naštěstí jsem na sobě měla kalhoty, takže jsem se nemusela bát, že se mi vyhrne sukně. Omotala jsem nohy kolem Lucase a tím si ho k sobě přitáhla ještě blíž. Byli jsme manželé, teď už jsme žádné zábrany neměli.
Lucas mě vzal do náruče a nesl do domu. Zamířil rovnou do ložnice, kde mě položil na postel. Lehl si nade mě a nadzvedl se na loktech, aby mě nezalehl. Začal mě líbat na krku a sjížděl níž. Pravou nohu jsem měla omotanou kolem jeho pasu.
Když mě kousl do ušního lalůčku nahlas jsem vydechla. Lucasova ruka vjela pod mé triko a hladil mě po břiše.
"Miluju tě." řekl a zadíval se mi do očí.
"Taky tě miluju."  a jako důkaz jsem se znovu přisála na jeho rty.



Rozhodli jsme se, že se půjdeme vykoupat. Oblíkli jsme si plavky a vydali jsme se k jezeru. Lucas se rozběhl po molu a skočil do vody šipku. Pobaveně jsem ho pozorovala a čekala až vyplave. Když vyplaval první, co udělal bylo, že si prohrábl vlasy. Potom se na mě koukl.
"Voda je úžasná! Pojď!" pobídl mě. Přikývla jsem a rozběhla se. Skočila jsem dokonalou šipku a doplavala k Lucasovi, který mě objal.
"Takhle jsem si svůj svatební den nepřestavovala." řekla jsem.
"Já taky ne." souhlasil Lucas. "Ani nevíš, jak jsem se cítil, když mi řekl, že jsi mrtvá." Lucas mě pohladil po tváři. "Chtěl jsem se vším skoncovat." zašeptal.
"Taky jsem se o tebe bála.." špitla jsem. "Když jsem toho chlapa praštila.."
Lucas se zasmál. "Ano byla jsi jako superhrdina." políbil mě na čelo. "Zachránila si nás.."
"Udělala bych to znovu, kdybych musela."
"Ne příště se hrdinsky zachovám já.." odpověděl Lucas a já se pousmála.
"Doufám, že příště už nebude."
Když se setmělo, vylezli jsme a sedli si na břeh. Pozorovali jsme hvězdy a Lucas přese mě přehodil jeho košili a objal mě okolo ramen. Dívali jsme se na hvězdy.
"Nelituješ toho?" ozval se najednou Lucas. Nechápavě jsem se na něho otočila.
"Čeho?" nadzvedla jsem obočí.
"Že sis mě vzala." vysvětlil a já se usmála.
"Nelituju.." zašeptala jsem a políbila ho. Před očima jsem viděla naše první setkání, náš první polibek, první okamžik, kdy jsem kvůli němu plakala.. Věděla jsem, že to za to stálo. Byla jsem ráda, že mě máma přemluvila. Kdyby to neudělala, tak bych tady nebyla. A nikdy bych nepotkala Lucase.
Nemiluju ho kvůli tomu, že je princ. Miluju ho kvůli tomu, jaký je. Je věrný, ochranitelský, milý, přátelský,  upřímný a byla bych tu ještě déle, kdybych měla vše vyjmenovat.
Jinými slovy je to král mého srdce.

Tak a je to tu konec! Doufám, že se vám to líbilo stejně jako mě. A doufám, že mě budete podporovat u pokračování s jejich dcerou :) Děkuju za všechny pozitivní komentáře a hlasy, které mě těšili každý den.