Experiment

4. Kapitola

Chování Bethany mě trošku rozrušilo. Nevěděla jsem, co si myslet. Ale pak jsem nad tím mával rukou. Přeci jen, Bethany si maximálně pobrečí nad tím, že jí unesli její životní vzory.

Udělala jsem to samé co ona, otočila jsem se a zmizela za skupinkou nějakých lidí. Zamířila jsem opět k baru. Nevím, proč zrovna tam. Nejspíš proto, že jsem chtěla potkat někoho, s kým by se dalo mluvit.

Když jsem se k baru přiblížila, zase mě zastavila něčí ruka. Spencer. "Ahoj...Uhm, tak co? Užíváš si?" usmál se na mě. "Zatím dobré, co ty?" "Bude mi to tady chybět," odpověděl trochu tišším hlasem.

Bylo na něm vidět, že se mu do Austrálie moc nechce, zvlášť ne po téhle párty. Má tady přátele, přítelkyni, rodinu. Spencer si tvoří přátelství snadno, ale jen malé procento z nich všech opravdu zná a má rád. Další důvod, proč zůstat doma.

"Vypadáš dobře," prohodil "Díky," usmála jsem se na něj. "Ne,"zasmál se, "to není dobře." Kývnul na barmana, který si začal hrát se svým nářadím. Ještě jsem ani nevystřízlivěla ze svého prvního drinku a už do mě chtěl lít další.

Najednou se přede mnou objevila vysoká sklenice se zajímavou světelkavou modrou tekutinou. "Je to silné, Gabby," upozornil mě Spencer s úšklebkem a napil se ze své, úplně stejné sklinky. Nejprve jsem nápoji moc nevěřila, každopádně co ztratit? Velkým douškem jsem se na pila. V puse mi vybouchla hořko-kyselá bomba, která se pomalu měnila na nasládlou a hrdlo mi zaplavovalo teplo. Spencer měl pravdu, bylo to sice opravdu silné, ale velmi chutné.

Párty byla v plném proudu, střízlivá bych si ji asi moc neužila. Tak jsem drink dvěma hlty dopila a objednala si další. "Je to dobré," zasmála jsem se na Spencera. "No nic, já jdu za Jen," ukázal směrem ke stolku, u kterého se na Jennifer lepil nějaký úchyl. "Tak zatím," otočila jsem se k baru, kde byla už hotová má objednávka.

Když jsem pila nápoj, sledovala jsem, co se děje u stolku, kde je Jen. Mračící se Spencer vysvětloval klukovi, který Jenny otravoval, že by měl přestat, pokud nechce modřinu na obličeji. Jennifer stála za Spencerem, sotva držela rovnováhu a něco si sama pro sebe mumlala. Byla to bezva podívaná.

Chvíli jsem jen tak postávala u baru, když místnost ozářila modro-červená světla. Někdo zavolal policii. Pár týpku, kteří byli v rohu a kouřili trávu okamžitě zpanikařili, jeden vylezl oknem a další dva ho následovali. Poslední z nich všechno schoval a vyběhl do davu, aby nebyl tak nápadný. Ve dveřích se tyčily dvě mohutné postavy, hudba přestala hrát. "Kdo má tohle na starost?" křikla jeden z policistů. "Já," odpověděl Spencer a došel až k němu. Něco začali řešit, před šum v davu ke mě došlo jen pár slov. Konečnou větu ale slyšeli všichni "Moc velký hluk, tahle párty končí, rozpusťte to," nařídil polda. Nezbývalo nic jiného než poslechnout. Lidi se pomalým tempem přesouvali ke dveřím a mizeli v černé noci do ulic. Sbalila jsem si všechny věci, když jsem si uvědomila, že mám pořád dárek pro Spencera u sebe v tašce. Vytáhla jsem ozdobných rámeček s fotkou mě, jeho a Jennifer a šla jsem Spence najít. Když jsem ho konečně našla, vypadal smutně a ani nemluvil "To je v pohodě, přeju hezkou cestu, měj se tam dobře. A hlavně na nás nezapomeň." Mrkla jsem. Silně mě objal. "Neboj, nezapomenu."

Jennifer dneska u Spencera zůstala, ráno jí prý doveze domů, jak pojede na letiště. Proto jsem se sama vydala domů.

Taxi mě dovezlo k mému domu, jen ze špatné strany, takže jsem musela obejít blok. V té tmě bylo celkem strašidelné jít, plus jsem měla trochu vypitého, tím pádem se noc jevila ještě temnější.

Když jsem šla, uslyšel jsem za sebou kroky. Nejprve jsem se neohlížela, přeci jen, mohlo se mi něco zdát. Každopádně se to začalo přibližovat, a tak jsem udělala velkou chybu. Zastavila jsem a otočila se. V tu chilli jsem ucítíla silnou bolest v podbříšku, sbalila jsem se na zem. Opravdu tam někdo byl, a rozhodně neplánoval mě nechat jen tak jít. Neznámý mě chytil pod krkem a z kapsy vytáhl injekci. Zabodl mi ji přímo do krku. Ucítíla jsem jak se mi nějaká tekutina dostává do těla.