Zubař

199 24 9
                                    

,,Další, prosím."


Alex neměl rád zubaře. Bál se ho. Komu by se také líbilo, kdyby se mu někdo přehraboval v puse těmi stříbrnými ostrými přístroji? Alex takového člověka neznal.

Vždyť si zuby čistil, nejedl moc sladkého, neměl žádný kaz, tak proč sem musel jít? Je to snad povinné? A ke všemu je tu sám, mezi cizími lidmi, jelikož má Alexova matka nějaké pracovní pochůzky. Ta mu vždy pomohla - povzbudila ho, uklidňovala ho, aby se nebál...

Rozhlédl se po poloprázdné čekárně. Dveře, kterými vešel dovnitř, byly zamřížované - zřejmě se zubař bál krádeží. Proto byla zamřížovaná i okna.

Druhé, bílé dveře, které vypadaly jako z nějakého pevného kovu, vedly do ordinace. Vypadaly opravdu mohutně - proto nebylo divu, že se z ordinace nic neozývalo. Zřejmě byly i zvukotěsné, a sestřičce dávaly dost zabrat, když je musela otevírat.

V čekárně byl jen Alex, poté starší paní, nějaký muž v saku a s kufříkem a žena se dvěma malými dětmi. Nepříjemné ticho rušily jen ty dvě děti, které pobíhaly po čekárně a všelijak vřískaly.

,,Děti!" zavolala si je jejich matka. ,,Přestaňte! Ihned toho nechte!"

Alex si jich nevšímal. Jen čekal, až na něj přijde řada, až si ho zavolají do ordinace...

Dveře ordinace se otevřely a ven vyšla sestřička. Obhlédla si čekárnu a poté se vrátila zpátky. Než se za ní dveře znovu zavřely, ozval se z ordinace výkřik. A poté další.

Alexe to vyděsilo, a zřejmě nebyl sám.

,,Ššš," utěšovala matka své dvě děti, které se k ní vyděšeně tiskly. ,,To byl jen nějaký malý chlapeček, který jedl až moc sladkého a zkazily se mu zuby."

Jen klid, říkal si Alex v duchu a zhluboka se nadechl. Jen mi prohlédne zuby a zase můžu jít domů.

Dveře se nyní však nezdály tak zvukotěsné, jak si to Alex prve myslel. Slyšel vrčení něčeho, co mohla být motorová bruska, nebo pila... Slyšel zvláštní bzučení a rány. Slyšel hlasité vzlyky. Slyšel křik.

Po pěti minutách se dveře otevřely. Všechny zvuky z ordinace utichly a sestřička vyšla ven. Alex čekal, až za ní vyjde také pacient. Nikdo další však nevyšel.

Naklonil hlavu a tím nahlédl do bílé ordinace. Viděl vysokého pana zubaře, jak měl na sobě roušku, plášť a rukavice, které si právě sundal a umyl si úplně rudé ruce v umyvadle. Jakmile si je utřel, sundal si bíločervenou roušku, vyhodil ji do koše a přešel k sedačce, na které se usazovali pacienti. Jak si Alex všimnul, pacient tam zřejmě ještě stále ležel. Zubař vzal zarudlé prostěradlo a přehodil ho přes pacienta, kterého poté ze sedačky shodil na zem. O podlahu cinklo několik zubů, na kterých ještě viselo krvavé maso.

Co to dělá? pomyslel si Alex, když zubař houkl na sestřičku. Ta se vrátila zpátky do ordinace, uchopila pacienta za nohy a odtáhla ho po zemi Alexovi z dohledu. Pacient za sebou nechával krvavou šmouhu, a vůbec se nehýbal.

Poté, když se sestřička znovu objevila, si ještě utřela rudé ruce do ručníku a pohlédla na zděšeného Alexe, který měl být právě na řadě. ,,Další, prosím."


Tak jak se vám líbil vlastně druhý příběh ze Scary Stories? :) Doufám, že jste si ho užili, určitě pište své názory a určitě i hlasujte :)

KL


Scary StoriesWhere stories live. Discover now