Jedna Z Vyvolených ✔️

Sbližování

Dracův pohled:

Jdu za jejími ťápotami ve sněhu. Zvednu oči, a koukám na její zadeček. Vcelku pěkný. Celá je tak nějak taková pěkná, maličká. Jenom, co se ohlédne do vánice, se schovám za ledový roh cihlového domu. Zavřu oči. Co to sakra dělám? Počkám si, až pod ní znova zakřupe ještě rozbředlý sníh, a až pak vylezu. Musím mírně zrychlit, abych se objevil přímo za ní, chytl ji v bocích, a opřel o stěnu. Dlouze vydechne, zrudne, a koukne mi do očí. Nevím proč, ale neskutečně mě to rozpálí. Ani se nehýbne, nepřemýšlí o útěku, ale zírá na mně, jako na zjevení Merlinovo.

,,To kafe nebude zadarmo slečinko." Zašeptám jí do ucha, a ona jen prázdně polkne. Svěsí pohled, a nevědomky mi odhalí jemný krček, na kterém vidím, jak jí tepá žíla. Zatraceně hodně rychle. A co mě sakra nenapadne? Chytnu ji pod čelistí, aby mi neuhla, a zakousnu se. Pořádně, hladově. Vyjekne, snaží se mě chabě odstrčit. 

,,Drac-..." Zmítá se mi pod rukama, a já se musím tiše smát. Tohle bych vydržel dělat do nekonečna. ,,-ooo.. " Zaúpí, a já se stanu o to dravějším. Pak mě ale cosi donutí se odstrčit. Do hajzlu. Takže teď si budu hrát jako na to, že mám svědomí. Chloe se na mně, snad ještě víc červená, než před tím, a chytne si krk. Snažím se normálně dýchat, ale... SAKRA! Nejde mi to. A ještě dlouho nepůjde. Chloe se zapře do zdi, aby se udržela na vlastních kolenech. Líbí se mi takhle ještě víc.

No.. Je pravda, že jsem si jí nikdy nevšiml, ale znám jí dlouho. Čas od času jsem se na ní koukl, a z té malé, ustrašené holky se ve finále stála vlastně celkem sexy, malá roštěnka. Znám jí jenom kvůli tomu, že můj otec nějakou dobu pracoval s jejím otcem, a v naší koleji taky nikdy nevinikla. Snad jako šprtka - ale když na mě takhle teď kouká, fakt lituju, že jsem se s ní nikdy nebavil. Naposledy se nadechnu, a obrátím se. Musím od ní zmizet... Daleko. Jinak tohle udělám zas.

Chloin pohled:
Bezmocně koukám na jeho záda, a kloužu dolů po stěně. Naberu si hrstku sněhu, a položím ji na to místo, kam mě kousl. Zavřu oči, a mou úžasnou telepatií se snažím sklidnit tepající místo. (Čti krk: na co vy nemyslíte, perverzáci? :P) Strašně mě bolí. 

Kousl fakt pořádně, a hodně hluboko. Dost možná se nebudu divit, jestli mi prokousl kůži. Zvednu se, jdu až do zadní části Prasinek. Zaklepu na dveře, a otevře mi takový vysoký, vychrtlý kluk. Jmenuje se Alfred, a tipuju mu tak dvacet, ale je to běh na dlouhou trať. Někdy působí jako mladý kluk, jindy zase.. Nechci říct staře, al použiju slovo starší. každopádně jeho kráterovitý obličej je vždycky radost vidět.

,,Jdu pro to, co si objednal Severus Snape." Zašeptám, a on mi po otevře dveře o něco víc. Vklouznu tam. Je to tu hezký, a strašně ráda bych si to tu někdy prohlédla, ale Alfred mě vždy téměř ihned zastaví. 

,,Prostě se tady zastav, a počkej." Řekne mi tak jako oslizle. Zní jako fetna. Zmizí, a nakonec mi strčí papírový pytlík. 

,,Je tam všechno?" Vezmu ho schválně za druhý konec, abych na Alfreda nemusela sahat. Nemyslím si, že by to kdy vůbec zaregistroval.

,,Podle toho, co bereš za všechno." Řekne skřehotavě, očividně mutující hlas. Pozdní puberta. Chudinka maličká. Přečtu mu seznam. 

,,Jo, všechno. Chystáte se snad vařit Mnoholičný lektvar?" Snaží se zavtipkovat, ale já se jen nějalzaksichtím. Strčím mu Severusovy galeony, a rychle odejdu. Vracím se zpátky do Tří Kosťat. Jenom, co tam vejdu, se mi ale divoce rozbuší srdce. Do háje, tohle by se se mnou nemělo dít, když se podívám na Draca Malfoye, Zmijozelskou princeznu. A on by se na mně neměl nikdy koukat těma modrýma očima z pod šálku nějakého čaje. Do háje. Nervózně si olíznu rty, jdu dozadu ke stolu obsazenému přátelskou posádkou. Zase se podívám na Lilly. Ta téměř okamžitě sleduje můj krk. A do háje. 

,,Kdo to byl?!" Vyprskne ke mě pobaveně. 

,,No já ne." Odpovím se smíchem, mezitím, co si zase sedám vedle ní. Sundám ze sebe bundu, a pečlivě pod ni schovávám váček. 

,,Myslím, že ti to trochu ztuhlo.. Nebo spíš tak trochu zchladlo..." Pokrčí Lily znuděně rameny, když si ten zásadní objev doprohlédne. ,,To bude tim." Semkne Lily rty. 

,,No tak, kdo to byl?" Zamumlá si Lil, spíš pro sebe. 

,,To tě.. Nemusí zajímat.." Zašeptám, a možná mě prozradí to, že se kouknu Dracovým směrem - a taky to, že on si očividně přesedl, protože se taky kouká mým směrem. Lil jen střelí pohledem po mně, a pak na něj, a pak zavrtí hlavou, a zase se napije svého čaje.

***

Vypadá to, že oba dva děláme, že se absolutně nic nestalo, fajn, beru.. Jenom kousanec na mém krku to nehodlá vzdát. Vezmu Severusův pytlík, a znechuceně se kouknu na pulsující kruh na mém krku, který zakreju límečkem košile. Kolem něj uvážu zeleno-stříbrnou kravatu. Nechám blond vlasy popadat na moje ramena. Kouknu se na sebe do zrcadla. Zase ta známá Chloe. Přehodím si batoh s pergameny, pery, a učebnicemi přes rameno, a pytlík uklidím do postranní kapsy. Vyjdu ven, a co opět nevidím, Malfoy v obležení dívek, které si očividně užívá. No, ne nadarmo se mu přece přezdívá ,,Zmijozelský princ". 

Fajn, probuď se Chloe, vše při starém. Jsi jenom šprt, co si hledí svého. Nic z toho kolem není tvoje záležitost. Zavrtím hlavou. Vyběhnu ven z kobky. Tak, zajdu za Snapem, a půjdu se učit nahoru do Severní věže. Alespoň tam budu mít klid od Draca, jeho hus, a toho věcného, skoro nesnesitelného štěbetání. Všech myšlenek. I když je tam teď v zimě poněkud klendra. Kouknu se, abych se, proboha, ujistila, že mám svetr, a vydám se k Učebně Lektvarů.

Dracův pohled:
Jenom, co se ní zavřou dveře, okamžitě si pohrávám s tou myšlenkou, že za ní půjdu. Je to neodolatelně vzrušující. Jen já, a ona. 

,,Musim se jít projít." Usměju se na všechny spolusedící, z velké většiny dívek, a Pansy už se začne zvedat, upravuje si halenku a sukni. 

,,Sám." Zdůrazním, a ona zase svěsí hlavu. Rychlými kroky se přesunu k východu. Vyjdu za Chloe, ale snažím se o to, aby mě zase neviděla. Právě se prohrabuje svojí malou taškou, jako by tam něco hledala. Prázdně polknu. Co to, do prčic, vlastně dělám? To sem nějakej úchyl? Zavřu oči, začnu si podvědomě upravovat košili. Chloe nad něčím zavrtí hlavou, upraví si vlasy, a rozejde se, vlastně i celkem rychle. Mám co dělat, abych byl nenápadný. Nejsem, ovšem že, ale ona si mě asi ještě nevšimla. Což je dobré, dokonce moc dobré. 

Dojde k učebně Lektvarů. Zavře se na pět minut ve Snapeově kabinetu, a když Chloe vychází, vypadá to, že je Snape něco jako její strejda, jelikož spolu mluví velmi vlídně. Jenom, co se Chloe rozloučí, jsem jí zase v patách, jako nějaký Bystrozor, co jde po zločincovi. Jde do opuštěnější části hradu, očividně chce mít od všeho klid, a jenom se snaží schovat...

Ona asi opravdu neví, že mě má v zádech... Chudinka.