Jedna Z Vyvolených ✔️

Pár dnů s Malfoyem

Chloé:

Mezi tím, co mi Draco nese kufr, stojím před obrovským a hlavně neskonale nádherným Malfoyovským sídlem. Opravdu nadšeně na něj koukám, mezitím, co Narcisa s Luciusem už dávno zmizeli uvnitř. Sníh mi padá do vlasů, a motá mi je.

,,Pojď už.." Poprosí mě Malfoy, ale já se nehýbu, a tak ke mně Malfoy přijde, podlomí mi kolena, a vezme si mě do náruče. ,,Malfoyi!!" Zařvu, ale směju se u toho jako malá, a choulím se k němu do náruče, jako by se mi tam nemohlo nic stát. Přenese mě dovnitř, a šílené opatrně mě postaví na kotníky, jako bych se měla každou vteřinou rozsypat.

Zavře ze mnou dveře, sundá mi kabát i šálu, pověsí to ke dveřím.

,,A teď mi už neutečeš...." Začne se mi smát do ucha. Jeho dlaně najdou moje boky jen, aby mě mohly lechtat. Pouteču mu stranou.

,,Nemám proč!" Hájím se. Přijde ke mě, chytne mi tvář do dlaně, a začne mě líbat. Jemně, a já se MUSÍM usmát.

,,Chloe!" Usměje se na mě Narcisa mateřsky. Chytne mě za ramena, odstrčí mě od Draca. ,,Vy dva se půjdete převléct, a ty si vem něco, co můžeš zničit." Usměje se na mě. Přikývnu. Draco vezme naše zavazadla, vede mě sídlem.

,,Tady se ztratím!" Začnu se smát. 

,,Dám ti mapu!" Odvětí mi Malfoy pobaveně, a otevírá nějaké dveře. Pomůžu mu se svou taškou, vytáhnu vytahané tričko, a legíny. Snídám si svetr, i tílko, a ucítím na sobě jeho dlaně. 

,,Neblni, musím za Narcisou!" Začnu se smát, ale v zrcadle vidím najednou, že Malfoy to myslí vážně. Líbá mě na krk, rozepíná mi džíny.. Začnu se mu třást v náručí. Stahuje mi je z boků, a zvedne si mě k sobě. Hodí mě na obrovskou postel s nebesy. Začne mi slíbávat kůži na krku, jde směrem dolů, mezi prsa... A...

,,Chloe, jdeš už?" Řekne Narcisa do chodby. Začnu se lámat smíchy. Draco semkne rty. Dlouze vydechne. ,,Už jdu!!" Dostanu ze sebe sotva, a směju se dál. Draco mě otočí, a šlehne mi ránu přes zadek. Přestanu se smát. 

,,Jdu už.." Jde vybalovat. Přetáhnu si tričko přes hlavu, natáhnu legíny, a přicupitám k Dracovi. Ukradnu mu polibek, a vyběhnu na chodbu. Stáhnu si vlasy do drdolu, koukám na domácího skřítka. ,,Můžeme?" Usměje se na mě Narcisa. ,,Jasně.." odpovím s úsměvem..

****
Přijde ke mě, v ruce obrovskou knihu. ,,Tohle je tajná kuchařka rodu Malfoyů..." Otevře ji, a koukne se na mě.. ,,Jsou tam recepty.. Co všichni vyloženě milují." Spiklenecky na mě mrkne. ,,Dědí se z generace na generaci... Mezi přivdanými ženami. A mám dojem, že s tím, jak se na tebe Draco kouká, a jak moc tě zbožnuje, tak vám to moc dlouho trvat nebude.." Listuje v té knize, a pak ji otočí ke mě. ,,Zkus uvařit. Dracovo nejoblíbenější jídlo.. Detert. Kdyby sis nějak nebyla jistá, tak se mě zeptej, budu tady s Filutou péct cukroví." Usměje se Narcisa mile, a já se musím taky usmívat.
----
Tři hodiny později:

Chytnu si tác, nandám tam jídlo - ostrá omáčka s rýží, a jablečná buchta. A dvě kafe. Vejdu do dveří. ,

,Večeře..." Usměju se, a vlezu k němu do postele. Sednu si na něj, líbám ho na tvář. ,,Vstávej!" Začnu ho lohtat. On zavrčí, a probudí se. ,,Jo,.. " Zasyčí. Vstanu, a jdu se převléknout do bílého svetru. Přesune se ke stolu, začne jíst. Zastaví se.

,,To je výborný." Zamumlá. 

,,Máma vařila?" Koukne na mě. Zavrtím hlavou. 

,,Já tam tři hodinky vařila." Podrbu ho ve vlasech, líbnu ho na čelo, a vezmu si kávu. Sednu si na akýř, a začnu pít. Draco se láduje. Pak ke mě dojde, a sedne si naproti mě. Začne mě sledovat. 

,,Na co koukáš?" Prohrábnu si vlasy. ,,Na tebe, jsi krásná." Zamumlá. ,,Ale mlč..." Směju se, a on mě zase začne líbat. Zvedne mě, a hodí na postel. 

,,Aloho Mora.." Mávne ke dveřím hůlkou. Sundá ze mě svetr, rozpustí mi vlasy. Začne mě líbat. Usměju se, a on se přesune rty na můj krk, začne mě zase líbat směrem k pupíku, který párkrát obkrouží jazykem. Zasměju se, a ostře nadechnu. Svlékne ze mě kalhoty, i ponožky, a jeho košile taky letí pryč. Zvednu hlavu, i koutky, a začnu ho líbat. Je jasné, k čemu se tu schyluje. Už i ta tenká košile je pryč. Semknu mu lokty, a najednou.. - Kalhotky mi prostě zmizely, OK? - mu zmizí slipy, a je, sakra netuším jak, ale i s ochrannou přímo ve mě. Chvilku to bolí, ale on mě nutí se soustředit na polibek. 

Žádný Voldemort, smrtijedi, nebezpečí... Čarodějnice a kouzelníci.. jenom my dva.
A tak se nechávám ničivě pomalu ukolébat. Až se prohnu, a zakřičím jeho jméno.