Ária, dcera Kinga

King- před 25 lety

Vyšel jsem ze dveří a v ruce držel malého andílka. Budeš se jmenovat Ária, po mé matce a tvé babičce. Nesl jsem jí dlouhou chodbou prosvícenou lucernami. Mé oči si jí stále prohlížely. Na konci chodby byly velké kovové, zlatem zdobené dveře. Zastavil jsem se a ruku položil na pozlacenou kliku. Můj pohled znovu sklouzl na toho malého anděla. Ještě chvilku jsem se na ní díval. Pak jsem s nadšením otevřel dveře a začal křičet:

„Mám dceru! Já mám dceru!" Zdvihl jsem její zabalené tělíčko v zavinovačce nad hlavu. „Vítej, Ário, na tomto světě!" Všichni si rázem stoupli a sálem se rozlehlo hlasité tleskání. Sešel jsem po schodech a vešel mezi dav lidí. Ženy se hned seběhly podívat a muži mi gratulovali poplácáním po rameni. Došel jsem na druhý konec sálu. Všichni se bavili, popíjeli a někteří i tančili. Stále jsem držel svou dceru v náručí. Spinkala klidně, občas si zívla, ale ani hluk desítek hostů, ji nedokázal probudit. Nemohl jsem z ní spustit oči. Náhle hudba utichla a dav se otočil zády k nám. Rozhlédl jsem se po místnosti, abych zjistil, co se děje. Najednou se mezi hosty se vytvořila ulička a na jejím konci stála Marie, Ariina matka. Byla nádherná. V dlouhých černých šatech byste neřekli, že před pár hodinami porodila naši dceru. Dlouhé vlasy jí splývaly přes ramena. Vypadala křehce. A právě to byla chyba, kterou si o ní lidé mysleli. Marie byla jedním z nejnebezpečnějších lidí, které jsem kdy poznal. Společně jsme prožili přestřelky, divoké honičky i mise, ze kterých se jiní nevrátili. A přesto, jsem se jí někdy bál víc než svých nepřátel. Přeci jenom, jsem King, král mafie, král podsvětí. Náš rod tu je již několik generací a naše dcera jednou převezme náš rodinný podnik. Ale nemyslete si, i králové musí poslouchat, hlavně když je královna naštvaná. A musím přiznat, že když má královna má špatnou náladu... no řekněme, že bych tu situaci nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli.

Díval jsem se tou uličkou na svou královnu. Rozhlížela se po místnosti. Pak spatřila mě. Došlo mi, že asi shání naši dceru. Vydala se tou uličkou a na každého se usmívala, než došla k nám.

„Kde mám dceru Kingu!" Řekla klidným ale rázným hlasem.

„Tady drahá. Neboj se, je v pořádku, celou dobu jsem jí držel v náruči." Vzala si naši dceru, koukla na mě vražedným pohledem a bez jakéhokoli slova se otočila a odešla. Doufám, že nebudu spát na gauči. Hosté na mě koukali a čekali, co se bude dít.

„Jdeme pít! Ať tu moji holku pořádně zapijeme!" Všichni začali jásat a hudba opět začala hrát. Skvělé, zítra budu mít bolehlav!