Pohádky trochu jinak

O dívce, která byla umazaná od popela

Kdysi dávno žil jeden starý muž, a ten starý muž se po smrti své manželky znovu oženil. Byla to krasavice, pěknej kus ženský a její dcera-ach! Ta byla krásná jako okvětní lístek.

Ten muž-říkejme mu Pepek-měl ještě jednu dceru, vlastní. Jmenovala se Popelka, a rodiče jí to jméno dali proto, že byla denodenně umazaná od popela. Ráda totiž čistila komín.

Popelka měla svého bělouše Brumbáška, sovu Hukačku a holuby. Velitel holubů, který Popelce přistával každý den na okno, byl Kevin. Kevina ale nesnášela Popelčina kočka-Brambůrka.

Jednoho dne Popelka, stejně jako každý den, čistila komín, když v tom do místnosti vběhla její sestra-Dorotka. Protože Dorotce kluci i dívky záviděli její krásu, začali se jí posmívat a pokřikovat na ní: ,,Ty Dorotko ze země Oz!" Dorotka si myslela, že za to může Popelka.

Dorotce se moc líbilo, když mohla Popelku ponižovat. ,,Pojedu na bál! Pojedu na bál!" začala se jí vysmívat a tančit. Popelka pokrčila rameny-stejně nevěděla, co to ten bál je-a dál vymetala komín.

Náhle vkročila Dorotčina matka a pohrdavě se na Popelku ušklíbla. ,,Dorotko, drahoušku, ta hloupá husa stejně neví, co to ten bál je." cukrovala nad Dorotkou, která si svoje štěstí užívala. ,,A co to teda teda ten bál je?" zeptala se zvědavě Popelka a odhodila koště s lopatkou do kouta.

Omylem trefila svou kočičku Brambůrku do hlavy, a Dorotka se tomu začala smát jako kráva. Dorotčina matka-říkejme jí Madlena-se na Dorotku přísně podívala. Dorotka hned zavřela zobák.

,,Takže, ty huso. Ušiješ jí šaty, učešeš jí a všechny tyhle odpornosti-ale uděláš to v utajení, nechci, aby si o mé dceři mysleli, že je lesba-a pak budeš mít dost času přebrat bílý a černý popel." rozesmála se Madlena a ztěžka dosedla na židli.

Židle se pod ní prohla a KŘUP! Madlena seděla na zemi. Dorotka se začala znovu smát jako kráva. ,,Uff-"zvedala se s námahou Madlena, ,,myslím, že jsem zase přibrala pár kilo."

,,Mamá, to bude z toho piva,co do tebe nalejval strejda Rupert." usmála se na ní znechuceně Dorotka. Popelka tam stála jak solný sloup a opravdu vypadala hloupě. No, nebudeme si nic nalhávat, ona hloupá byla.

Madlena už zase stála na svých nohách-o kterých jí lidé říkali, že je má jako laňka-(skutečnost byla taková, že je měla křivý a chlupatý) a oddychovala. ,,Takže rozumělas?" podívala se na Popelku Madlena. Popelka přikývla-stejně polovinu věcí zapomněla.

,,Poštaaa!" zavolal Pepek ze dvora, kde krmil slepice. Popelka se vyklonila z okna a Pepek jí podával noviny. Popelka zdědila hloupost po otci takže se nakláněla, nakláněla a-HUPS! Spadla do hnoje, který byl pod oknem. Pepek jí podal noviny a Popelka je hodila Madleně do okna.

Madlena se vyděsila, ale hned se uklidnila, vytáhla své brýle a začala si číst. ,,Tak co píšou?" zeptala se Dorotka a podepřela si hlavu.

,,Ále. Žádná novinka. Jen tady píšou, že princ Voldemort pořádá bál." mávla rukou Madlena aniž by zvedla hlavu. Najednou uslyšela Madlena klapot kopyt. Zvedla hlavu a zadívala se z okna. Venku viděla Popelku, jak nešikovně nasedá na Brumbáška.

,,Kam to brejlíš?" zeptala se jí Dorotka a taky se zadívala z okna. Popelka už ujížděla ze dvora.

Popelka klusala zasněženým lesem. Dojela k vysokému stromu a vylezla až nahoru. Najednou uslyšela tři mužské hlasy. Přikrčila se a omylem schodila sníh na prince Voldemorta. Princ zaječel, seskočil z koně a jak střelená gazela utíkal dokolečka a křičel: ,,Přepadení! Střelili mě!" Princovi společníci, Eduard a Franta, jen tupě seděli na koních a smáli se princovi.