Platon dialogy - shrnutí

ALKIBIADES I. (arché Sokratova sofistikaření)

Sokrates si jde poprvé, po pár letech docela směšného šmírování z povzdálí, promluvit s mladíkem Alkibiadem a přesvědčit jej, proč zrovna on by se měl stát jeho milovníkem.

Sokratova metoda

Alkibiades I. je dle tradice již od Platonovy akademie považován za 'iniciační dílo' k četbě Platona, čili má být prvním dialogem, s kterým člověk začne. Neukazuje totiž ani tak Platona, ale samotného Sokrata a arché (počátek/podstatu) jeho sofistikaření, jeho metody rejpavých dialogů. 

Počátkem Sokratovy cesty nebyla nějaká vznešená pohnutka o obrození celé athénské obce, dosažení nějaké nejvyšší moudrosti a osvícení, poučení svých drahých spoluobčanů, ale ona pohnutka je stejně tak směšná jako samotný Sokrates. Pozorným posbírání letmých zmínek z různých dialogů a snadným výpočtem si člověk lehce spočítá, že touto pohnutkou byl právě onen Alkibiades.

Alkibiades byl opravdu zářící hvězdou, všichni jej obdivovali a snažili se získat jeho přízeň, neboť byl nejen velmi krásný, ale také z dobrého rodu a velmi ambiciózní, plný potenciálu. Výjimkou nebyl ani Sokrates, který byl poslední ze všech Helénů, který by mohl božského Alkibiada zajímat. Alkibiadovi totiž nebyl dobrý nikdo, byl lepší nadevšechny, kdo se o něj ucházeli, takže mu neměli co nabídnout, jak mu prospět ve zdatnosti. Sokrates pak byl ten poslední, kdo by mu měl jak prospět, jsa chudým, bezvýznamným, nehezkým, směšným kameníkem, který žil někde v chatrči.

Sokrates však neklesal na mysli a rozhodl se stát se vynikajícím v oboru, který mu zajistí úspěch nejsnadnější cestou, v sofistice. Sokrates si sice tímto sofistikařením nezískával peníze, o ty mu nešlo, a z toho důvodu se všichni jeho vychvalovatelé ohánějí tím, že sofista rozhodně nebyl, ale získával si tím místo toho právě náklonost 'mladých krasavců', takže byl stejně tak sofista, avšak za jiným účelem, což však na jeho sofistickém kulišáctví nic neubírá, naopak. 

Co bylo však od počátku cílem Sokrata, to není tak úplně jasné. Možnosti jsou asi dvě, buď jeho původním záměrem bylo jednoduše sbalit Alkibiada, stát se jeho milovníkem tak v klasikem smylsu, avšak právě dost trapným špatným (sofistickým) způsobem, ale poté svůj záměr během toho procesu změnil; nebo již od začátku měl jakýsi podivuhodný cíl a jenom předstíral, že usiluje o to stát se jeho milovníkem v klasickém způsobu. Tak či tak nevidím důvod, proč by se měl ten podivným způsob Sokrata považovat za něco osvíceného, nadčasového, spíš naopak mám dost argumentů na to dokázat, proč naopak ukazuje jeho malost a směšnost. 

Sokrates několik let tedy s Alkibiadem ani nepromluvil, ale pouze jej tak úchylácky všude pozoroval , přičemž to rozhodně nebylo vdík jeho neschopnosti nebo stydlivosti, ale prý proto, neboť mu v tom bránilo božské znamení, toto jeho bránící daimonium. To je také dost možné, že se bohové snažili Alkibiada ochránit před tímhle satyrem, avšak když již si pomysleli, že Alkibiades dospěl a Sokrata přestane zajímat, tak bránit přestali, avšak tu se Sokrates chytil příležitosti a celé toto vysvětlil právě tak, že čekal na to, jestli Alkibiades prokáže svůj potenciál,  či aby tím dokázal právě tuto svou mravnost. Já však pochybuji, že Sokrates, který v celém svém přístupu jedině tak vzdoroval tradici, to učinil takto z nějaké úcty k tradici (že Alkibiada oslovil až v tomto věku asi 18 let, jak se to dělalo dříve, než v mladším).

Sokrates pak se snaží Alkibiada získat touto metodou: 1. nepromlouval k němu nějakou řeč, ale sofistickým způsobem dialogu mu kladl takové otázky, aby jej samotného chytře navedl ke chtěným odpovědím, takže nic nemusel logicky dokazovat, protože sám Alkibiades, ani nevěděl jak, řekl sám přesně to, co chtěl Sokrates slyšet, aniž by vůbec chtěl; 2. bylo mu jasné, že dokonalého Alkibiada musí přesvědčit ne jen, že ještě něco mu k jeho dokonalosti chybí, ale že to něco je vůbec nejdůležitější a neklíčovější a hlavně, že to něco může získat jedině stykem s ním; 3. musel Alkibiada přesvědčit, že bez něj bude úplná nicka, tak lehce ponížit jeho velké sebevědomí, ale zároveň na druhou stranu mu naslibovat, že s ním se stane doslova pánem celého světa, neboť má tolik výjimečného potenciálu, takže mu na druhou stranu i polichotit.